śrī-rājovāca
karma-yogaḿ vadata naḥ
puruṣo yena saḿskṛtaḥ
vidhūyehāśu karmāṇi
naiṣkarmyaḿ vindate param
śrī-rājā uvāca — král řekl; karma-yogam — sladĕní svých činností s Nejvyšším; vadata — prosím řekni; naḥ — nám; puruṣaḥ — človĕk; yena — kterým; saṁskṛtaḥ — očištĕn; vidhūya — zbaví se; iha — v tomto životĕ; āśu — rychle; karmāṇi — materialistických činností; naiṣkarmyam — osvobození od následků plodonosné práce; vindate — užívá si; param — transcendentální.
Král Nimi řekl: Ó velcí mudrci, prosím poučte nás o procesu karma-yogy. Ten, kdo je očištĕn tímto procesem odevzdání své praktické činnosti Nejvyššímu, se může velmi rychle zbavit všech hmotných činností dokonce již v tomto životĕ a užívat si tak čistého života na transcendentální úrovni.
VÝZNAM: V Bhagavad-gitĕ (3.5) se uvádí:
na hi kascit ksanam api
jatu tisthaty akarma-krt
karyate hy avasah karma
sarvah prakrti-jair gunaih
„Každý je nucen bezmocnĕ jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody – nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.“ Protože živá bytost nemůže zůstat nečinná, musí se naučit své činnosti vĕnovat Pánu. Srila Prabhupada tento verš z Bhagavad-gity komentuje takto: „Být vždy aktivní je povahou duše – není to otázka života ve vtĕleném stavu. Bez duše se hmotné tĕlo nemůže pohybovat. Tĕlo je pouze neživý stroj určený k tomu, aby ho ovládala duše, která je vždy aktivní a ani na okamžik svou činnost nezastaví. Jako taková musí být zamĕstnána příznivým jednáním s vĕdomím Krsny, protože jinak se zamĕstná činnostmi nařizovanými matoucí energií. Ve styku s hmotnou energí je duše ovlivňována hmotnými kvalitami, a aby se od takových závazků očištila, musí plnit povinnosti předepsané v sastrách. Je-li však přímo zamĕstnána jednáním s vĕdomím Krsny – což je její přirozenost – pak vše, co udĕlá, pro ni bude automaticky prospĕšné.“
Obyčejní lidé často zpochybňují pracovní nasazení oddaných hnutí pro vĕdomí Krsny a pletou si jejich činnosti s obyčejnou hmotnou prací. Srila Jiva Gosvami v této souvislosti uvedl: kamya-karmany eva tyajitani, na tu nitya-naimittikani, phalasyaiva vininditatvat. Človĕk by se mĕl vzdát sobeckých činností konaných pro vlastní smyslové uspokojení, protože výsledkem této bezmyšlenkovité činnosti je další hmotné pouto. Své pravidelné či příležitostné předepsané povinnosti by mĕl obĕtovat Nejvyššímu Pánu, čímž se stávají transcendentální oddanou službou. Slovy tasmad gurum prapadyeta jijñasuh sreya uttamam tato kapitola jasnĕ vysvĕtluje, že spojit svou práci se službou Pánu je umĕní, kterému by se mĕl človĕk naučit u lotosových nohou pravého duchovního mistra. V případĕ, že svou materialistickou činnost jen tak prohlásí za transcendentální oddanou službu, nedostaví se opravdový výsledek. Podle Sri Jivy Gosvamiho bychom si proto nemĕli myslet, že slovo naiskarmyam označuje nečinnost; označuje transcendentální činnost pod vedením Pána a Jeho zástupce.
