VÝZNAM: Když živá bytost bdí, jsou hmotné smysly a mysl neustále činné. Když spí, její falešné ego připomíná zkušenosti z bdĕlého stavu a tak se nám ve spánku zdají sny nebo jejich části. Ve stavu prasupti, hlubokého spánku, jsou však mysl a smysly nečinné a falešné ego nepřipomíná minulé zážitky nebo touhy. Jemná mysl a falešné ego se nazývají liṅga-sarira, neboli jemnohmotné tĕlo. Toto linga-sarira vnímáme v podobĕ dočasných hmotných označení, jako například: „Jsem bohatý človĕk“, „jsem silák“, „jsem černoch“, „jsem bĕloch“, „jsem Američan“, „jsem Číňan“. Souhrn našich klamných představ o sobĕ se nazývá ahaṅkara, neboli falešné ego. Kvůli tomuto klamnému pojetí života se živá bytost převtĕluje z jednoho druhu do druhého, jak je jasnĕ vysvĕtleno v Bhagavad-gitĕ. Duše nicménĕ nemĕní své přirozené postavení vĕčnosti, poznání a blaženosti, i když na toto postavení může dočasnĕ zapomenout. Přirovnat to můžeme k situaci, kdy človĕk v noci sní, že chodí po lese. Tento sen ale nemĕní nic na tom, že leží na posteli ve svém bytĕ. Proto je v tomto verši řečeno kuta-stha asayam rte: duše se i přes promĕny jemného tĕla nemĕní. Srila Sridhara Svami dává k vysvĕtlení tohoto bodu tento příklad. Etavantam kalam sukham aham asvapsam, na kiñcid avedisam. Človĕk si často říká: „Klidnĕ jsem se vyspal, i když se mi o ničem nezdálo, ani jsem si nebyl ničeho vĕdom.“ Logicky lze pochopit, že si nelze vzpomenout na nĕco, s čím nemáme zkušenost. Jelikož si tedy vzpomínáme, jak jsme v klidu spali, i když jsme nemĕli žádné mentální či smyslové zážitky, můžeme tuto vzpomínku chápat jako mlhavé vnímání duše.

Srila Madhvacarya vysvĕtlil, že polobozi, vyšší druh bytostí podobných lidem na vyšších planetárních systémech vesmíru, neupadají do hrubé nevĕdomosti hlubokého spánku jako obyčejné lidské bytosti. Díky své vyšší inteligenci se ve spánku do nevĕdomosti nepohroužejí. V Bhagavad-gitĕ Pán Krsna říká: mattah smrtir jñanam apohanam ca. Spánek je apohanam, zapomnĕní. Nĕkdy při snĕní funguje smrti neboli upamatování si svého skutečného stavu, i když ve snu můžeme svou rodinu nebo přátele vnímat v pozmĕnĕném, klamnném stavu. Všechny tyto stavy vzpomínání a zapomínání jsou však způsobeny přítomností Nadduše v srdci. Milostí Nadduše můžeme získat předbĕžný záblesk duše, když si vzpomeneme, jak jsme klidnĕ odpočívali, i bez mentální a smyslové zkušenosti.

Podle autorizovaných komentářů k tomuto verši aviniscitesu znamená zrozen z potu, sveda-jesu. Srila Madhvacarya zdůraznil: bhu-svedena hi prayo jayante – rosa je pot zemĕ a z ní se rodí různé druhy života.

V Mundaka Upanisadĕ (3.1.9) je vysvĕtlena situace duše ve vztahu k pranĕ:

eso 'nur atma cetasa veditavyo
yasmin pranah pañcadha samvivesa
pranais cittam sarvam otam prajanam
yasmin visuddhe vibhavaty esa atma

„Duše je velikosti atomu a lze ji vnímat dokonalou inteligencí. Tato atomická duše se vznáší v pĕti druzích vzduchu [prana, apana, vyana, samana a udana]. Duše se nachází v srdci a svůj vliv šíří po celém tĕle podmínĕných živých bytostí. Když je zbavena znečištĕní v podobĕ tĕch pĕti druhů hmotného vzduchu, projeví se její duchovní vliv.“ V nesčetném množství druhů života tak duše setrvává v pranĕ neboli hmotném životním vzduchu.