etāḿ sa āsthāya parātma-niṣṭhām
adhyāsitāḿ pūrvatamair maharṣibhiḥ
ahaḿ tariṣyāmi duranta-pāraḿ
tamo mukundāńghri-niṣevayaiva
etām — této; saḥ — takové; āsthāya — zcela neochvĕjný v; para-ātma-niṣṭhām — oddanosti Nejvyšší Osobĕ, Kṛṣṇovi; adhyāsitām — uctívanému; pūrva-tamaiḥ — předchozími; mahā-ṛṣibhiḥ — ācāryi; aham — já; tariṣyāmi — překročím; duranta-pāram — nepřekonatelný; tamaḥ — oceán nevĕdomosti; mukunda-aṅghri — lotosových nohou Mukundy; niṣevayā — uctíváním; eva — jistĕ.
VÝZNAM: Tento verš cituje Krsnadasa Kaviraja ve své Caitanya-caritamrtĕ (Madhya 3.6). Srila Prabhupada komentuje: „V souvislosti s tímto veršem, který je citátem ze Srimad-Bhagavatamu (11.23.57), Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že přijmout symbolické znaky sannyasu je jednou ze šedesáti čtyř zásad potřebných k vykonávání oddané služby. Přijme-li nĕkdo sannyas, je jeho hlavním posláním zcela odevzdat svůj život službĕ Mukundovi, Krsnovi. Pokud však neodevzdá svoji mysl a tĕlo úplnĕ službĕ Pánu, sannyasim se ve skutečnosti nestane. Nejedná se pouze o zmĕnu odĕvu. Také v Bhagavad-gitĕ (6.1) je řečeno: anasritah karma-phalam karyam karma karoti yah/ sa sannyasi ca yogi ca – ten, kdo oddanĕ jedná pro uspokojení Krsny, je sannyasi. Sannyas tedy neznamená určité oblečení, ale služebnický postoj vůči Krsnovi.
Slovo paratma-nistha znamená být oddaným Pána Krsny. Paratma, Nejvyšší Osoba, je Krsna. Īsvarah paramah krsnah sac-cid-ananda-vigrahah. Skutečnými sannyasimi jsou ti, kdo jsou úplnĕ odevzdáni službĕ lotosovým nohám Krsny. Jako formální záležitost přijme oddaný oblečení sannyasiho, jak to dĕlali předchozí acaryové, a také tři dandy. Visnu Svami pozdĕji považoval přijetí odĕvu tri-dandiho za paratma-nisthu, a upřímní oddaní proto přidávají ke třem stávajícím dandám ještĕ jednu jiva-dandu. Vaisnavský sannyasi je známý jako tridandi-sannyasi. Mayavadští sannyasi přijímají pouze jednu dandu a význam tri-dandy nechápou. Mnoho následovníků Sivy Svamiho se pozdĕji vzdalo atma-nisthy (oddané služby) Pánu a následovalo Saṅkaracaryovu cestu. Místo aby přijímali 108 jmen, následují příslušníci sampradayi Sivy Svamiho Saṅkaracaryu a přijímají deset jmen pro sannyasi. I když Sri Caitanya Mahaprabhu přijal tehdy existující řád sannyasu (eka-danda), přesto recitoval verš ze Srimad-Bhagavatamu o tridanda-sannyasu, který přijal brahmana z Avantipuru. Nepřímo prohlásil, že v této jedné dandĕ, eka-dandĕ byly obsaženy dandy čtyři. Pro Sri Caitanyu Mahaprabhua není ekadanda-sannyas bez paratma-nisthy (oddané služby Pánu Krsnovi) přijatelný. Podle přesných zásad je navíc třeba k tri-dandĕ přidat jiva-dandu. Tyto čtyři dandy svázané v jednu jsou symbolem ryzí oddané služby Pánu. Ekadandi-sannyasi mayavadské školy nejsou oddáni Pánu Krsnovi, a proto se snaží splynout se září Brahmanu, což je okrajové postavení mezi hmotnou a duchovní existencí, a toto neosobní postavení považují za osvobození. Mayavadští sannyasi nevĕdí, že Sri Caitanya Mahaprabhu byl tridandi, a myslí si, že byl ekadandi-sannyasi. To je dáno jejich vivartou, zmateností. Ve Srimad-Bhagavatamu se nic takového jako ekadandi-sannyasi neobjevuje; naopak, za symbolického zástupce stavu sannyas je přijímán tridandi-sannyasi. Citováním tohoto verše ze Srimad-Bhagavatamu se Sri Caitanya Mahaprabhu přihlásil k sannyasu doporučenému ve Srimad-Bhagavatamu. Mayavadští sannyasi, okouzlení Pánovou vnĕjší energií, nedovedou mysl Sri Caitanyi Mahaprabhua pochopit.
Všichni oddaní Sri Caitanyi Mahaprabhua dodnes následují Jeho příklad a po přijetí sannyasu si ponechávají posvátnou šňůru a pramen vlasů na jinak oholené hlavĕ. Ekadandi-sannyasi mayavadské školy se posvátné šňůry vzdávají a žádný pramen vlasů si nenechávají. Význam tridanda-sannyasu tedy nemohou pochopit, a proto nemají v úmyslu zasvĕtit své životy službĕ Mukundovi. Jelikož jsou znechuceni hmotnou existencí, myslí pouze na splynutí s Brahmanem. Ācaryové, kteří prosazují daiva-varnasramu (společenský řád catur-varnyam popsaný v Bhagavad-gitĕ), nepřijímají verzi asura-varnasramy, podle které je varna neboli společenské postavení dané zrozením.
Gadadhara Pandita, nejdůvĕrnĕjší oddaný Sri Caitanyi Mahaprabhua, přijal tridandi-sannyas a také přijal Madhavu Upadhyayu jako svého žáka, tridandi-sannyasiho. Říká se, že od tohoto Madhavacaryi pochází sampradaya, která je v západní Indii známá jako Vallabhacarya sampradaya. Srila Gopala Bhatta Gosvami, v Gaudiya-vaisnava-sampradayi známý jako smrty-acarya, pozdĕji přijal tridandi-sannyas od Tridandipady Prabodhanandy Sarasvatiho. I když o přijímání tridanda-sannyasu není v gaudiya-vaisnavské literatuře přímá zmínka, první verš Upadesamrty Srily Rupy Gosvamiho říká, že je třeba přijmout tridanda-sannyas ovládnutím šesti pudů:
vaco vegam manasah krodha-vegam
jihva-vegam udaropastha-vegam
etan vegan yo visaheta dhirah
sarvam apimam prthivim sa sisyat
„Ten, kdo je schopen ovládat nutkání řeči, mysli, hnĕvu, břicha, jazyka a genitálií, je gosvami a je oprávnĕný přijímat žáky po celém svĕtĕ.“ Následovníci Sri Caitanyi Mahaprabhua nikdy nepřijali mayavadský sannyas, a to jim nelze vyčítat. Sri Caitanya Mahaprabhu uznával Sridhara Svamiho, který byl tridandi-sannyasi, ale mayavadští sannyasi Sridhara Svamiho nechápou, a nĕkdy se proto domnívají, že náležel k mayavadské komunitĕ přijímající ekadanda-sannyas. Tak tomu ale ve skutečnosti nebylo.“