yathā — jako; ūrṇa-nābhiḥ — pavouk; hṛdayāt — ze svého srdce; ūrṇām — svou pavučinu; udvamate — vylučuje; mukhāt — svými ústy; ākāśāt — z éteru; ghoṣa-vān — projevující zvukovou vibraci; prāṇaḥ — Pán v podobĕ původního životního vzduchu; manasā — prostřednictvím prvotní mysli; sparśa-rūpiṇā — jež projevuje podoby různých hlásek abecedy počínaje písmeny sparśa; chandaḥ-mayaḥ — zahrnující všechny posvátné míry védských veršů; amṛta-mayaḥ — plný transcendentální blaženosti; sahasra-padavīm — jež se vĕtví do tisíců smĕrů; prabhuḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; oṁkārāt — ze subtilní vibrace oṁkāry; vyañjita — šířící se; sparśa — se závĕrnými souhláskami; svara — samohlásky; uṣma — sykavky; anta-stha — a polosamohlásky; bhūṣitām — ozdobené; vicitra — rozmanité; bhāṣā — slovními výrazy; vitatām — rozvedené; chandobhiḥ — společnĕ s mírami veršů; catuḥ-uttaraiḥ — z nichž každá má vždy o čtyři slabiky víc než ta předchozí; ananta-pārām — neomezený; bṛhatīm — velký rozsah védské literatury; sṛjati — vytváří; ākṣipate — a stahuje; svayam — On sám.

Tak jako pavouk vylučuje ze srdce pavučinu a souká ji ze sebe ústy, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se projevuje jako rezonující prvotní životní vzduch, jenž obsahuje všechny posvátné míry védských veršů a je plný transcendentální blaženosti. Tak Pán z éterického nebe svého srdce vytváří vznešený a neomezený védský zvuk prostřednictvím své mysli, která vymýšlí rozmanité zvuky, jako jsou hlásky sparsa. Védský zvuk se vĕtví do tisíců smĕrů a zdobí ho různá písmena šířící se ze slabiky om: souhlásky, samohlásky, sykavky a polosamohlásky. Véda je pak rozvedená mnoha slovními výrazy vyjádřenými v různých mírách veršů, přičemž každá míra má o čtyři slabiky víc než ta předchozí. Nakonec Pán znovu vtahuje svůj projev védského zvuku do sebe.