VÝZNAM: Zde Pán dále popisuje dvojznačnost rozlišování mezi hmotnou zbožností a hříchem. Zatímco u odříkavého sannyasiho jsou důvĕrné styky se ženami zavrženíhodné, v případĕ hospodáře jsou zbožné, neboť má nařízeno védskými pokyny, aby ulehl se svou manželkou v dobĕ vhodné pro početí. Podobnĕ u brahmany je pití alkoholu považováno za velmi ohavné počínání, zatímco sudra, človĕk nízké třídy, je považován za schopného sebeovládání, pokud pití dokáže omezovat. Zbožnost a hřích na hmotné úrovni jsou tedy relativní. Každý člen společnosti, který dostane diksu, zasvĕcení do pronášení svatých jmen Pána, však musí přísnĕ dodržovat čtyři usmĕrňující zásady: nejíst maso, ryby a vejce, vyhýbat se nedovolenému sexu, nepožívat omamné látky a nehazardovat. Duchovnĕ zasvĕcená osoba nedbající na tyto zásady jistĕ poklesne ze vznešené úrovnĕ osvobození.