VÝZNAM: Zde Pán Krsna ještĕ názornĕji vysvĕtluje, že ti, kdo se přímo vĕnují seberealizaci prostřednictvím jñana-yogy či bhakti-yogy, nemusí pro odčinĕní náhodného poklesku upouštĕt od svých pravidelných povinností a provádĕt zvláštní askezi. Pravým zámĕrem védské literatury je vést živou bytost zpátky domů, zpátky k Bohu a nepovzbuzovat hmotné uspokojování smyslů. I když Védy doporučují nesčetné obřady pro dosažení nebeských planet a hmotného požitku všeho druhu, tyto materialistické odmĕny mají jen zamĕstnat materialististy, kteří by se jinak stali démonskými. Pokud se oddaný rozvíjející transcendentální realizaci dopustí náhodného poklesku, nemusí ho očišťovat žádným jiným postupem než svou duchovní praxí. Slova saṅganam tyajanecchaya vyjadřují, že by nemĕl praktikovat rozvoj vĕdomí Krsny či seberealizaci povrchnĕ či nedbale, ale mĕl by upřímnĕ a opravdovĕ toužit oprostit se od svého dřívĕjšího hříšného života. Slova ya nistha zase vyjadřují, že vĕdomí Krsny je třeba rozvíjet neustále. Základem zbožnosti tedy je zanechat hmotného uspokojování smyslů a vĕnovat se láskyplné službĕ Pánu. Ten, kdo zamĕstnává své smysly, mysl a inteligenci ve službĕ Pánu dvacet čtyři hodin dennĕ, je tou nejzbožnĕjší osobou, a Pán tuto odevzdanou duši osobnĕ chrání.