VÝZNAM: Podle Srily Jivy Gosvamiho se Narada Muni mohl zdráhat poučit Vasudevu z přirozené úcty k jeho vznešenému postavení Krsnova otce. Mohl si myslet, že Vasudeva již dosáhl dokonalosti vĕdomí Krsny, a proto není třeba ho poučovat o oddané službĕ. Vasudeva však předvídal Naradovu možnou zdráhavost, a proto ho výslovnĕ požádal, aby mu kázal o oddané službĕ Krsnovi. To je příznak čistého oddaného. Čistý oddaný se nikdy nepokládá za vznešeného. Naopak si pokornĕ myslí, že jeho oddaná služba je velmi nedokonalá, ale že Pán Krsna ze své bezpříčinné milosti nĕjakým způsobem jeho nedokonalou oddanou službu přijímá. Caitanya Mahaprabhu v tomto ohledu prohlásil:

trnad api sunicena
taror api sahisnuna
amanina manadena
kirtaniyah sada harih

„Človĕk může zpívat svaté jméno Pána v pokorném rozpoložení mysli, kdy si připadá nižší než tráva na ulici. Mĕl by být tolerantnĕjší než strom, prostý veškeré pýchy a připravený vzdávat veškerou úctu druhým.“ (Siksastaka 3) Podmínĕné duše v hmotném svĕtĕ jsou pyšné na svůj takzvaný rodokmen. Tato pýcha je falešná, protože každý, kdo se narodil v hmotném svĕtĕ, je pokleslý, i v tĕch nejlepších případech. Vasudeva však rozhodnĕ pokleslý nebyl, protože se narodil v Krsnovĕ rodinĕ. Jelikož byl Krsnovým otcem, jeho postavení bylo velmi vznešené, ale byl čistým oddaným, a proto nezpychl, že má s Krsnou jedinečný vztah. Naopak si o sobĕ myslel, že má nedostatečné duchovní poznání, a využil příchodu Narady Muniho, mocného kazatele nauky o vĕdomí Krsny, tak, že se ho okamžitĕ začal ptát na oddanou službu. Tato jedinečná pokora Krsnova čistého oddaného je mnohem lepší než falešná pokora impersonalisty, který ve skutečnosti touží stát se rovnocenným Bohu, třebaže se navenek chová jako pokorná a svatá osoba.

Bhayam neboli strach je vyvolaný tím, když vidíme nĕco jiného než Krsnu (dvitiyabhinivesatah). Vše je ve skutečnosti emanací z Nejvyšší Osobnosti Božství, jak uvádí Vedanta-sutra (janmady asya yatah) a potvrzuje Bhagavad-gita (aham sarvasya prabhavah, vasudevah sarvam iti, atd.). Krsna je přejícím přítelem každé živé bytosti (suhrdam sarva-bhutanam). Jakmile se živá bytost vzdá své pomýlené snahy vzdorovat Nejvyšší Osobnosti Božství a odevzdá se Pánu, nabyde sebejistoty ve svém vĕčném vztahu s Krsnou. Odevzdaná duše skutečnĕ zažívá, že Krsna je její přející přítel, a jelikož je tento přítel svrchovaným absolutním vládcem veškeré existence, není se čeho bát. Syn bohatého človĕka se jistĕ cítí sebejistý, když projíží po pozemcích svého otce. Podobnĕ se zplnomocnĕný zástupce vlády cítí sebejistý při plnĕní své povinnosti. Také oddaný Krsny, který jedná jako zástupce Nejvyššího Pána, má sebedůvĕru, protože ví, že celé hmotné i duchovní stvoření každým okamžikem plnĕ podléhá vládĕ jeho laskavého pána. Neoddaný však popírá Krsnovo svrchované postavení, a proto si představuje, že existuje nĕco odlišného od Krsny. Pokud si například vládní služebník myslí, že existuje nĕjaká nebezpečná překážka, se kterou si vláda nedokáže poradit, dostane strach. Pokud má dítĕ pocit, že existuje nĕjaká síla, kterou si otec nedokáže podrobit, zmocní se ho strach. Podobnĕ se i my bojíme, když se nepřirozenĕ domníváme, že existuje nĕco, co nespadá pod plnou kontrolu laskavého Pána. Tato představa nĕčeho druhého (jiného, než je Krsna) se nazývá dvitiyabhinivesa a okamžitĕ vytváří cizorodou atmosféru strachu, bhayam. Krsna se nazývá abhayaṅkara, což znamená, že ničí veškerý strach v srdci svého oddaného.

Nĕkdy takzvaní učenci, pomatení mnoha lety neosobní spekulace a požitku z materialistického života, propadají obavám. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati přirovnává tyto rozrušené filozofy ke spoutanému supu v Chandogya Upanisadĕ. Jelikož se tito spekulanti chtĕjí zbavit strachu, vymýšlejí si imaginární osvobození (vimukta-maninah) a snaží se najít útočištĕ v neosobní duchovní existenci či prázdnotĕ. Bhagavatam (10.2.32) však uvádí: aruhya krcchrena param padam tatah patanty adho 'nadrta-yusmad-aṅghrayah – jelikož nenapravili svou původní chybu, že odmítají svůj vĕčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství, poklesnou ze své vymyšlené úrovnĕ osvobození a zůstanou v zajetí strachu. Vasudeva však otevřenĕ dychtí slyšet víc a víc o oddané službĕ Krsnovi, a proto říká: yan srutva sraddhaya martyo mucyate sarvato bhayat – když podmínĕná duše uslyší o oddané službĕ Krsnovi, snadno se zbaví všech druhů strachu, a tato transcendentální svoboda je vĕčná.