VÝZNAM: Podle Srily Sridhara Svamiho poukazuje slovo janma („dobrý původ“) na takové třídy, jako jsou murdhavasiktové (dĕti brahmanských otců a ksatriyských matek) a ambasthové (dĕti brahmanských otců a vaisyovských matek), které jsou obĕ anuloma, protože otec je z vyšší třídy. Manželství, ve kterých je matka z vyšší třídy než otec, se nazývá pratiloma. V každém případĕ se ten, kdo je pyšný na svůj takzvaný výjimečný původ, nepochybnĕ nachází v tĕlesném pojetí života. Zrození v jakémkoliv hmotném tĕle je vážným problémem, který je třeba vyřešit odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím se človĕk osvobodí ze zlatých pout takzvaného ušlechtilého hmotného tĕla.

Kanistha-adhikari si podle Sríly Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Gosvamiho myslí, že karma-misra bhakti, neboli oddaná služba smíšená s hmotným úsilím, je vrcholem duchovního života a lpĕjí na verších jako je tento:

varnasramacara-vata
purusena parah puman
visnur aradhyate pantha
nanyat tat-tosa-karanam

„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Visnu, je uctíván správným konáním předepsaných povinností v systému varen a asramů. Není jiný způsob, jak uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Človĕk proto musí žít ve společnosti čtyř varen a asramů.“ (Visnu Purana 3.8.9) Myslí si proto, že nejvyšší úrovní lidského života je hmotná činnost, z níž se část plodů obĕtuje Bohu. Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že je mnoho písem zvaných smrti, která tuto smíšenou oddanou službu podporují. Materialističtí oddaní potom ze sobecké připoutanosti ke svému tĕlu tyto knihy využívají jako záminku k urážení svatého jména Pána. Myslí si, že významné postavení podle původu v systému varnasrama a takzvané zbožné činnosti jsou nezbytným předpokladem úspĕchu v životĕ.

Ti, kdo přijali opravdu útočištĕ ve svatém jménĕ Krsny, se však svým původem v hmotném svĕtĕ nechlubí, ani nejsou pyšní na svou takzvanou zručnost v hmotných činnostech. Dokud je nĕčí mentalita zatížena hmotnými označeními v rámci varnasramského systému, má pramalou nadĕji, že se osvobodí z otroctví hmoty a stane se drahým Pánu. Caitanya Mahaprabhu v této souvislosti důraznĕ prohlásil, že se nemůže ztotožnit s žádným varnasramským označením, jako jsou například velký intelektuál či knĕz, odvážný bojovník v Pánovĕ armádĕ, vynikající podnikatel, který vydĕlává pro Pána, či dĕlník tvrdĕ pracující pro Pána. Caitanya Mahaprabhu se nedokázal ztotožnit ani s rolí poctivého brahmacariho, šlechetného hospodáře či vznešeného sannyasiho. Tato označení odrážejí hmotnou pýchu, která může proniknout do oddané služby. I když může oddaný vykonávat bĕžné povinnosti varnasramy, jeho jediným označením je gopi-bhartuh pada-kamalayor dasa-dasanudasah, vĕčný služebník služebníka, který slouží služebníkovi Pána Krsny, vládce gopi.

Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura říká, že jakmile oddaný pochopí, že je proces bhakti-yogy sám o sobĕ úplný, a pohrouží se do naslouchání a opĕvování slávy Pána, nejvýše milostivá Osobnost Božství si tohoto prvotřídního oddaného s láskou posadí na svůj klín. Nejvyššího Pána lze potĕšit pouze ryzí oddaností a ne jakýmkoliv jednáním hrubohmotného tĕla složeného z pĕti hmotných prvků nebo jemnohmotného tĕla složeného z nespočetných spekulací a nesmyslné pýchy. Jinými slovy, Pána Krsnu nelze nikdy potĕšit takzvaným ušlechtilým tĕlem, které je určeno za potravu červům nebo supům. Ten, kdo je pyšný na svůj hmotný původ a takzvané zbožné činnosti, na základĕ této pýchy postupnĕ rozvine neosobní mentalitu pouhého zříkání se plodů práce nebo karmi mentalitu užívání si tĕchto plodů. Ani karmi ani jñani spekulanti si nejsou vĕdomi toho, že plody práce ve skutečnosti patří Krsnovi. Závĕrem je, že človĕk by se mĕl velmi pečlivĕ vzdát veškeré pýchy a neustále myslet na to, že je pokorným služebníkem Krsny, jak řekl Caitanya Mahaprabhu: amanina manadena kirtaniyah sada harih.