VÝZNAM: Srila Jiva Gosvami toto přirovnání vysvĕtluje takto: Bhakti, neboli oddanost lze přirovnat k tusti (uspokojení), protože obojí přijímá podobu blaženosti. Paresanubhava (vnímání Nejvyššího Pána) a pusti (výživa) spolu také souvisejí, protože obojí udržuje naživu. A nakonec virakti (odpoutanost) a ksud-apaya (utišení hladu) se k sobĕ přirovnat proto, že obojí človĕka zbaví dychtivosti po nĕčem dalším, takže může zažít santi, neboli klid.

Nejen, že se ten, kdo jí, postupnĕ přestává zajímat o ostatní činnosti, ale také se podle toho, jak je uspokojen, přestává zajímat i o samotné jídlo. Podle Srily Jivy Gosvamiho se však ten, kdo vnímá blaženou Osobnost Božství Krsnu postupnĕ přestane zajímat o cokoliv jiného než o Krsnu, ale jeho připoutanost ke Krsnovi se každým okamžikem zvĕtšuje. Musíme tedy pochopit, že transcendentální krása a vlastnosti Nejvyššího Pána nejsou hmotné, protože vychutnáváním blaženosti Nejvyššího Pána se nikdo nepřesytí.

Slovo viraktih je v tomto verši velmi důležité. Virakti znamená „odpoutanost“, kdežto tyaga znamená „odříkání“. Podle Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura se dá slovo odříkání použít, když nĕkdo uvažuje o tom, že se zřekne toho, co mu působí potĕšení. Pokud však budeme vše vidĕt jako vĕci, které se dají zamĕstnat ve službĕ Pánu Krsnovi jak bylo posáno v předchozím verši, není třeba o odříkání uvažovat, protože vše správným způsobem používáme ve službĕ Pánu. Yukta-vairagyam ucyate.

V tomto verši je uveden příjemný příklad dobrého jídla. Hladový človĕk zabraný v jedení velké porce jídla se nezajímá o to, co se okolo nĕho dĕje. Ve skutečnosti považuje jakékoliv jiné téma nebo činnost za rozptylování svého soustředĕní na chutné jídlo. Podobnĕ ten, kdo rozvíjí vĕdomí Krsny, považuje vše, co nemá vztah k oddané službĕ Krsnovi, za nepříjemnĕ rušivé. Takto soustředĕná láska k Bohu byla ve druhém zpĕvu Bhagavatamu popsána slovy tivrena bhakti-yogena yajeta purusam param (Bhag. 2.3.10). Nikdo by nemĕl umĕle předstírat zříkání se hmotného svĕta, ale naopak mysl systematicky cvičit, aby vše vidĕla jako expanzi majestátu Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako hladový materialista touží při zahlédnutí vydatného jídla strčit si je do pusy, pokročilý oddaný Krsny touží při zahlédnutí hmotného objektu použít jej pro potĕšení Krsny. Bez spontánního hladu zamĕstnat vše ve službĕ Pánu a ponořit se tak hloubĕji a hloubĕji do oceánu lásky ke Krsnovi jsou takzvaná realizace Boha nebo řeči o takzvaném zbožném životĕ oproti opravdové zkušenosti vstupu do království Boha bezvýznamné.

Podle Srily Visvanatha Cakravartiho Thakura je cesta bhakti-yogy tak blažená a praktická, že již na úrovni sadhana-bhakti, na které oddaný následuje usmĕrňující zásady bez hlubšího pochopení, může vnímat konečný výsledek. Srila Rupa Gosvami (Bhakti-rasamrta-sindhu 1.2.187) říká:

iha yasya harer dasye
karmana manasa gira
nikhilasv apy avasthasu
jivan-muktah sa ucyate

Jakmile se človĕk odevzdá Nejvyššímu Pánu Krsnovi (prapadyamanasya) a vzdá se všech ostatních činností (viraktir anyatra ca), mý být okamžitĕ považován za osvobozenou duši (jivan-muktah). Nejvyšší Pán Krsna je tak milostivý, že se osobnĕ postará o duši, která pochopí, že Krsnova osobnost je zdrojem všeho a odevzdá se Mu, a ze srdce jí vyjeví, že je zcela pod Pánovou ochranou. Oddanost, přímé vnímání osobnosti Božství a odpoutanost ode všeho jiného se projeví dokonce již na počáteční úrovni bhakti-yogy, protože bhakti-yoga začíná osvobozením. Ostatní disciplíny mají za svůj konečný cíl osvobození, ale podle Bhagavad-gity (18.66):

sarva-dharman parityajya
mam ekam saranam vraja
aham tvam sarva-papebhyo
moksayisyami ma sucah

Ten, kdo se odevzdá Krsnovi, je okamžitĕ osvobozen a tak začíná svou cestu transcendentálního oddaného, který má naprostou důvĕru v Pánovu ochranu.