vāg gadgadā dravate yasya cittaḿ
rudaty abhīkṣṇaḿ hasati kvacic ca
vilajja udgāyati nṛtyate ca
mad-bhakti-yukto bhuvanaḿ punāti
vāk — řeč; gadgadā — zalknutá; dravate — taje; yasya — jehož; cittam — srdce; rudati — pláče; abhīkṣṇam — znovu a znovu; hasati — smĕje se; kvacit — nĕkdy; ca — také; vilajjaḥ — zahanbený; udgāyati — hlasitĕ zpívá; nṛtyate — tančí; ca — také; mat-bhakti-yuktaḥ — ten, kdo je pohroužený v oddané službĕ Mnĕ; bhuvanam — vesmír; punāti — očišťuje.
VÝZNAM: Vag gadgada popisuje vysoce emocionální stav, kdy se hrdlo zalkne a človĕk nemůže promluvit. Vilajjah vyjadřuje, že oddaný se nĕkdy stydí za to, co dĕlá jeho tĕlo, a při vzpomínkách na hříšné činnosti, kterých se v minulosti dopouštĕl. V tomto stavu hlasitĕ vykřikuje svaté jméno Krsny a nĕkdy tančí v extázi. Zde je uvedeno, že takový oddaný očišťuje tři svĕty.
Když nĕkomu taje srdce, dosáhne velké stálosti v duchovním životĕ. Normálnĕ je osoba, které snadno taje srdce, považována za labilní; ale vzhledem k tomu, že Pán Krsna je stabilním základem veškeré existence, ten, jehož srdce taje v lásce ke Krsnovi, se stává velmi stabilním a nerozrušují ho argumenty protivníků, tĕlesné utrpení, mentální problémy, přírodní katastrofy či zásahy závistivých osob do jeho života. Jelikož je takový oddaný pohroužený v láskyplné službĕ Pánu, stává se samotným srdcem Osobnosti Božství.