Text 1: Sukadeva Gosvami pravil: Jednou, když Balarama a Krsna žili ve Dvarace, nastalo velké zatmĕní slunce, jako kdyby nadešel konec dne Pána Brahmy.

Text 2: Lidé o tomto zatmĕní vĕdĕli předem, ó králi, a mnozí se vydali na posvátné místo zvané Samanta-pañcaka, aby získali zbožné zásluhy.

Text 3-6: Poté, co Pán Parasurama, nejpřednĕjší z válečníků, zbavil Zemi králů, vytvořil velká jezera z jejich krve na místĕ zvaném Samanta-pañcaka. I když není nikdy poznamenán karmickými reakcemi, vykonal tam obĕti pro poučení obyčejných lidí; jednal tedy jako obyčejný smrtelník, který se chce oprostit od hříchů. Na tomto místĕ Samanta-pañcaka se nyní ze všech částí Bharata-varsi sešlo velké množství poutníků. Ó potomku Bharaty, mezi tĕmi, kdo na toto svaté místo dorazili, bylo mnoho Vrsniovců, jako například Gada, Pradyumna a Samba, kteří doufali, že se zbaví svých hříchů; vydali se tam i Akrura, Vasudeva, Āhuka a další králové. Aniruddha zůstal se Sucandrou, Sukou a Saranou ve Dvarace, aby společnĕ s Krtavarmou, velitelem jejich ozbrojených sil, střežili mĕsto.

Text* 7-8: Mocní Yaduovci se přesouvali po cestĕ s velkou vznešeností. K službám jim byli připraveni vojáci jedoucí na vozech, jež mohly soupeřit s nebeskými letadly, na koních, kteří se pohybovali rytmickým krokem, a na troubících slonech velikosti mraků. Rovnĕž s nimi pochodovalo mnoho pĕšáků, kteří zářili jako nebeští Vidyadharové. Yaduovci mĕli na sobĕ božské odĕvy – zdobily je zlaté náhrdelníky a kvĕtinové girlandy mĕli prvotřídní brnĕní – takže když jeli po cestĕ v doprovodu svých manželek, připomínali polobohy letící po nebi.

Text* 9: U Samanta-pañcaky se zbožní Yaduovci vykoupali a pak pozornĕ drželi půst. Poté obdarovali brahmany kravami ozdobenými přehozy, kvĕtinovými girlandami a zlatými náhrdelníky.

Text 10: Podle pokynů písem se pak potomci Vrsniho ještĕ jednou vykoupali v jezerech Pána Parasuramy a pohostili prvotřídní brahmany bohatými pokrmy. Celou dobu se přitom modlili: „Kéž jsme obdařeni oddaností Pánu Krsnovi!“

Text* 11: Potom Vrsniovci se svolením Pána Krsny, jediného cíle jejich uctívání, posnídali a nenucenĕ usedli pod stromy, které vrhaly chladivý stín.

Text* 12-13: Yaduovci vidĕli, že mnozí z králů, kteří tam dorazili, byli jejich staří přátelé a příbuzní – Matsyové, Usinarové, Kausalyové, Vidarbhové, Kuruovci, Srñjayové, Kambojové, Kaikayové, Madrové, Kuntiové a králové Ānarty a Keraly. Vidĕli také mnoho stovek jiných králů, jak spojenců, tak protivníků. Navíc, můj milý králi Pariksite, spatřili své drahé přátele – Nandu Maharaje, pastevce a jejich ženy, kteří již dlouho trpĕli úzkostí.

Text* 14: Velká radost ze setkání způsobila, že jim lotosy jejich srdcí a tváří rozkvetly svĕží krásou, a jeden druhého nadšenĕ objímali. Všichni muži pociťovali hlubokou blaženost, při níž jim tekly slzy z očí, mĕli zježené chlupy na tĕle a zalknuté hlasy.

Text* 15: Ženy na sebe hledĕly s čistými úsmĕvy, jež vyjadřovaly přátelství prodchnuté láskou. A když se objímaly, tiskly se k sobĕ prsy potřenými šafránovou pastou a oči mĕly plné slz náklonnosti.

Text 16: Všichni se pak poklonili svým starším a zároveň přijali projevy úcty od mladších příbuzných. Poté, co se jedni druhých poptali, jaká byla cesta a jak se jim daří, začali rozmlouvat o Krsnovi.

Text 17: Královna Kunti potkala své bratry, sestry a jejich dĕti a také své rodiče, manželky svých bratrů a Pána Mukundu. Zatímco s nimi rozmlouvala, zapomnĕla na svůj žal.

Text 18: Královna Kunti pravila: Můj milý, ctihodný bratře, připadám si, že mé touhy ztroskotaly, neboť i když jste nanejvýš zbožní, všichni jste na mĕ v mém neštĕstí zapomnĕli.

Text 19: Přátelé a příbuzní – dokonce i dĕti, bratři a rodiče – zapomínají na svého blízkého, jemuž Prozřetelnost už nepřeje.

Text* 20: Sri Vasudeva řekl: Drahá sestro, prosím nehnĕvej se na nás. Jsme jen obyčejní lidé, hříčky v rukách osudu. Ať človĕk jedná sám za sebe, nebo z donucení druhých, je vždy pod kontrolou Nejvyššího Pána.

Text* 21: Když nás Kamsa pronásledoval, všichni jsme se rozprchli do různých svĕtových stran. Až teď jsme se mohli milostí Prozřetelnosti konečnĕ vrátit do svých domovů, má drahá sestro.

Text* 22: Sukadeva Gosvami pravil: Vasudeva, Ugrasena a ostatní Yaduovci uctili různé krále, kterým pohled na Pána Acyutu způsobil svrchovanou blaženost a spokojenost.

Text 23-26: Všichni přítomní členové královského rodu, mezi nimiž byli Bhisma, Drona, Dhrtarastra, Gandhari a její synové, Panduovci a jejich manželky, Kunti, Sañjaya, Vidura, Krpacarya, Kuntibhoja, Virata, Bhismaka, velký Nagnajit, Purujit, Drupada, Salya, Dhrstaketu, Kasiraja, Damaghosa, Visalaksa, Maithila, Madra, Kekaya, Yudhamanyu, Susarma, Bahlika se svými společníky a jejich syny a králové podřízení Maharajovi Yudhisthirovi – ti všichni, ó nejlepší z králů, jen žasli, když vidĕli transcendentální podobu Pána Krsny, sídlo všeho majestátu a krásy, jak před nimi stojí se svými manželkami.

Text* 27: Poté, co je Pán Balarama a Pána Krsna štĕdře uctili, začali tito králové s velkou radostí a nadšením opĕvovat členy rodu Vrsniovců, osobní společníky Sri Krsny.

Text* 28: (Králové řekli:) Ó králi Bhojů, jen ty jsi mezi lidmi získal skutečnĕ vznešené zrození, neboť neustále hledíš na Pána Krsnu, jehož zřídka vídají i velcí yogi.

Text 29-30: Jeho sláva, kterou hlásají Védy, voda, jež omyla Jeho nohy, a slova, která sdĕluje prostřednictvím zjevených písem – to vše dokonale očišťuje tento vesmír. I když bylo štĕstí Zemĕ působením času zničené, dotek Jeho lotosových nohou jí znovu dodal života, a tak nám nyní sesílá splnĕní všech našich tužeb. Tentýž Pán Visnu, kvůli nĕmuž osoba zapomene na nebe i na osvobození, teď s vámi, kteří jinak putujete po pekelné cestĕ rodinného života, vstoupil do manželských a pokrevních vztahů. A v tĕchto vztazích Ho přímo vidíte a dotýkáte se Ho, kráčíte vedle Nĕho, rozmlouváte s Ním, společnĕ s Ním uléháte k odpočinku, nenucenĕ sedáváte a jíte.

Text 31: Sukadeva Gosvami pravil: Když se Nanda Maharaja dozvĕdĕl, že přijeli Yaduovci v čele s Krsnou, okamžitĕ se vydal za nimi. Doprovázeli ho pastevci s vozy naloženými různými osobními vĕcmi.

Text* 32: Když Vrsniovci spatřili Nandu, zajásali a vstali jako mrtvá tĕla, která oživla. Velmi je soužilo, že ho tak dlouho nevidĕli, a proto ho sevřeli v pevném objetí.

Text* 33: Vasudeva objal Nandu Maharaje s velkou radostí. Celý bez sebe extatickou láskou vzpomínal na nesnáze, které mu způsobil Kamsa, když ho donutil, aby své syny zanechal v bezpečí v Gokule.

Text 34: Ó kuruovský hrdino, Krsna a Balarama objali své nevlastní rodiče a poklonili se jim, ale hrdla mĕli tak zalknutá slzami lásky, že nedokázali nic říct.

Text 35: Když si Nanda a svatá matka Yasoda posadili své dva syny na klín a drželi Je v náručí, zapomnĕli na svůj žal.

Text 36: Pak Rohini i Devaki objaly královnu Vraji a vzpomínaly na vĕrné přátelství, které jim projevovala. Hrdla se jim zalykala slzami, když k ní promluvily.

Text* 37: (Rohini a Devaki řekly:) Která žena by mohla zapomenout na nepřetržité přátelství, které jsi nám s Nandou prokázala, drahá královno Vraji? To ti nelze splatit ničím v tomto svĕtĕ, ani Indrovým bohatstvím.

Text 38: Předtím, než tito dva chlapci vůbec spatřili své skutečné rodiče, jste Jim dĕlali rodiče vy a dali Jim všechnu láskyplnou péči, výchovu, výživu a ochranu. Nikdy se nebáli, má milá paní, protože jste Je chránili tak jako oční víčka chrání oči. Svĕtci jako jste vy nikdy nerozlišují mezi cizími a vlastními.

Text 39: Sukadeva Gosvami pravil: Mladé gopi při pohledu na svého milovaného Krsnu vždy proklínaly tvůrce jejich očních víček (které jim každou chvilku bránily Ho vidĕt). Když nyní znovu spatřily Krsnu po tak dlouhém odloučení, očima si Ho vzaly do srdce a tam Ho objímaly k plné spokojenosti. Tak se plnĕ pohroužily do extatické meditace o Nĕm, které ti, kdo neustále praktikují mystickou yogu, stĕží dosáhnou.

Text 40: Nejvyšší Pán přistoupil ke gopim na osamĕlém místĕ, kde stály ve svém extatickém transu. Poté, co každou z nich obejmul a zeptal se, jak se jim daří, se smíchem promluvil.

Text* 41: (Pán Krsna řekl:) Vzpomínáte ještĕ na Mĕ, Mé drahé přítelkynĕ? Byl jsem tak dlouho pryč kvůli svým příbuzným, rozhodnutý zničit své nepřátele.

Text 42: Nebo si možná myslíte, že jsem nevdĕčný, a proto Mnou opovrhujete? Je to koneckonců Nejvyšší Pán, kdo přivádí živé bytosti dohromady a pak je rozdĕluje.

Text* 43: Vítr spojuje shluky mraků, stébla trávy, chomáčky bavlny i částečky prachu, jen aby je všechny zase rozfoukal, a stejnĕ jedná stvořitel s bytostmi, které sám stvořil.

Text 44: Oddaná služba Mnĕ činí každou živou bytost způsobilou pro vĕčný život. Vy ale máte to štĕstí, že jste vyvinuly jedinečnou lásku ke Mnĕ, kterou jste si Mĕ získaly.

Text 45: Mé milé ženy, jsem počátek a konec všech stvořených bytostí a existuji jak v nich, tak mimo nĕ, tak jako jsou prvky éter, voda, zemĕ, vzduch a oheň počátkem a koncem všech hmotných vĕcí a existují v nich i mimo nĕ.

Text 46: Takto spočívají všechny stvořené vĕci v základních prvcích stvoření, zatímco duchovní duše stvoření prostupují, aniž by ztrácely svou pravou totožnost. Obojí – hmotné stvoření i vlastní já – byste mĕly vidĕt jako projevené ve Mnĕ, nepomíjivé Nejvyšší Pravdĕ.

Text 47: Sukadeva Gosvami řekl: Když je Krsna takto poučil o duchovních záležitostech, byly gopi svou neustálou meditací o Nĕm zbaveny všech zbytků falešného ega. A s tím, jak se prohlubovalo jejich pohroužení do Nĕj, Ho plnĕ poznaly.

Text 48: Gopi pravily: Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvoje lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogi a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme pouze obyčejné ženy v domácnosti.