Text* 1-2: Sukadeva Gosvami pravil: Akrura odjel do Hastinapuru, mĕsta, které se honosí slávou puruovských vládců. Tam se vidĕl s Dhrtarastrou, Bhismou, Vidurou a Kunti spolu s Bahlikou a jeho synem Somadattou. Vidĕl se i s Dronacaryou, Krpacaryou, Karnou, Duryodhanou, Asvatthamou, Panduovci a dalšími blízkými přáteli.

Text* 3: Poté, co se Akrura, syn Gandini, řádnĕ přivítal se všemi svými příbuznými a přáteli, ptali se ho na novinky týkající se členů jejich rodiny a on se na oplátku ptal na jejich blaho.

Text* 4: Zdržel se v Hastinapuru nĕkolik mĕsíců, aby prozkoumal chování krále, který mĕl slabou vůli, špatné syny a sklon podléhat rozmarům zlomyslných rádců.

Text* 5-6: Kunti a Vidura Akrurovi podrobnĕ popsali zlé zámĕry Dhrtarastrových synů, kteří nedokázali snášet vznešené vlastnosti synů Kunti  –  jako například jejich mocný vliv, vojenské schopnosti, fyzickou sílu, statečnost a pokoru  –  ani silnou náklonnost, kterou k nim chovali obyvatelé. Kunti a Vidura také řekli Akrurovi, jak se Dhrtarastrovi synové pokusili Panduovce otrávit jedem a provádĕli další podobné intriky.

Text* 7: Kuntidevi využila návštĕvy svého bratra Akrury a důvĕrnĕ se na nĕho obrátila. Zavzpomínala na své rodištĕ, a se slzami v očích promluvila.

Text* 8: (Královna Kunti řekla:) Ó laskavý, vzpomínají na nás ještĕ moji rodiče, bratři, sestry, synovci, ženy z rodiny a přítelkynĕ z mládí?

Text* 9: Vzpomíná si můj synovec Krsna, Nejvyšší Osobnost a soucitné útočištĕ svých oddaných, ještĕ na syny své tety? A vzpomíná na nĕ i Rama s lotosovýma očima?

Text* 10: Trpím teď uprostřed svých nepřátel jako laň uprostřed vlků a moji synové jsou bez otce. Přijde nás Krsna utĕšit svými slovy?

Text 11: Krsno, Krsno! Ó velký yogi! Ó Nejvyšší Duše a ochránce vesmíru! Ó Govindo! Prosím ochraň mĕ, která jsem se Ti odevzdala. Já a moji synové se topíme v potížích.

Text* 12: Nevidím žádné jiné útočištĕ pro ty, kdo se obávají smrti a opĕtovného zrození, než Tvé osvobozující lotosové nohy, neboť Ty jsi Nejvyšší Pán.

Text 13: Klaním se Ti, Krsno, svrchované čisté, Absolutní Pravdĕ a Nadduši, Pánu čisté oddané služby a zdroji všeho poznání. Přicházím k Tobĕ do útočištĕ.

Text* 14: Sukadeva Gosvami pravil: Když takto tvá prababička Kuntidevi meditovala o členech své rodiny a také o Krsnovi, vládci vesmíru, ze žalu se rozplakala, ó králi.

Text 15: Jak Akrura, který s královnou Kunti sdílel její neštĕstí i štĕstí, tak slavný Vidura utĕšili královnu tím, že jí připomnĕli, jak mimořádným způsobem se narodili její synové.

Text* 16: Vřelá náklonnost krále Dhrtarastry k jeho synům ho vedla k tomu, že se k Panduovcům choval nespravedlivĕ. Tĕsnĕ před odjezdem Akrura zašel ke králi, který sedĕl mezi svými přáteli a podpůrci, a sdĕlil mu zprávu, kterou mu na základĕ přátelství poslali jeho příbuzní  –  Pán Krsna a Pán Balarama.

Text 17: Akrura řekl: Ó můj milý synu Vicitraviryi, který zvĕtšuješ slávu Kuruovců, teď, když zemřel tvůj bratr Pandu, jsi přijal královský trůn.

Text 18: Jistĕ dosáhneš úspĕchu a slávy, budeš-li chránit Zemi podle náboženských zásad, tĕšit poddané svým vznešeným charakterem a chovat se stejnĕ ke všem svým příbuzným.

Text 19: Budeš-li však jednat jinak, lidé tĕ zavrhnou v tomto svĕtĕ, a v příštím životĕ vstoupíš do temnoty pekla. Zůstaň proto nestranný vůči synům Pandua a svým vlastním synům.

Text* 20: V tomto svĕtĕ nemá nikdo trvalý vztah s nikým jiným, ó králi. Nemůžeme zůstat navždy ani se svým vlastním tĕlem, o manželce, dĕtech a ostatních ani nemluvĕ.

Text 21: Každý tvor se rodí i umírá sám a sám zažívá spravedlivé odmĕny za své dobré a zlé činy.

Text 22: Cizí osoby vydávající se za drahé svĕřence ukradnou hloupému človĕku jeho hříšnĕ nabyté bohatství, tak jako rybí potĕr vypije vodu, která drží ryby naživu.

Text 23: Hlupák jedná hříšnĕ, aby zaopatřil svůj život, bohatství, dĕti a ostatní příbuzné, neboť si myslí: „Tyto vĕci jsou mé.“ Nakonec ho však právĕ toto vše opustí a ponechá mu jen zklamání.

Text 24: Pošetilá duše, opuštĕná svými takzvanými svĕřenci, neznalá skutečného cíle života a lhostejná ke svým skutečným povinnostem, vstupuje do temnoty pekla, aniž by se jí podařilo splnit své zámĕry, a své hříšné reakce si bere s sebou.

Text* 25: Proto, ó králi, pohlížej na tento svĕt jako na sen, kouzelníkův trik nebo výplod fantazie, ovládni prosím svou mysl inteligencí a buď vyrovnaný a klidný, můj pane.

Text 26: Dhrtarastra řekl: Ó vládce dobročinnosti, nebudu mít nikdy dost naslouchání tvým příznivým slovům. Vážnĕ, jsem jako smrtelník, který získal nektar bohů.

Text* 27: Nicménĕ, laskavý Akruro, jelikož mé vrtkavé srdce je předpojaté náklonností k mým synům, tato tvá uspokojivá slova v nĕm nenacházejí pevné místo, stejnĕ jako blesk nemůže zůstat v mraku.

Text 28: Kdo se dokáže vzepřít příkazům Nejvyššího Pána, který nyní sestoupil do yaduovské dynastie, aby zmenšil břemeno Zemĕ?

Text 29: Klaním se Jemu, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž tvoří tento vesmír nepředstavitelným působením své hmotné energie a potom šíří různé kvality přírody tak, že vstupuje do svého stvoření. Od Nĕho, jehož zábavy mají nepochopitelný význam, pochází jak svazující kolobĕh rození a umírání, tak proces umožňující se z nĕho vysvobodit.

Text* 30: Sukadeva Gosvami pravil: Když se Akrura, potomek Yadua, takto přesvĕdčil o královĕ postoji, se svolením svých příbuzných a přátel se vrátil do hlavního mĕsta Yaduovců.

Text 31: Akrura podal Pánu Balaramovi a Pánu Krsnovi zprávu, jak se Dhrtarastra chová k Panduovcům, a tak splnil účel, kvůli nĕmuž byl vyslán, ó potomku Kuruovců.