bhūyaḥ — znovu; tatra api — na tom samém místĕ; saḥ — on; adrākṣīt — vidĕl; stūyamānam — velebeného; ahi-īśvaram — Pána hadů (Anantu Śeṣu, úplnou expanzi Pána Balarāmy, jenž slouží jako lůžko Viṣṇua); siddha-cāraṇa-gandharvaiḥ — Siddhy, Cāraṇy a Gandharvy; asuraiḥ — a démony; nata — sklonĕné; kandharaiḥ — jejichž krky; sahasra — tisíce; śirasam — jenž mĕl hlav; devam — Nejvyšší Pán; sahasra — tisíce; phaṇa — jenž mĕl kápí; maulinam — a přileb; nīla — modrý; ambaram — jehož odĕv; visa — jako vlákna lotosového stonku; śvetam — bílého; śṛṅgaiḥ — se svými vrcholy; śvetam — hora Kailāsa; iva — jako kdyby; sthitam — spočívajícího.

Tam nyní Akrura spatřil Anantu Sesu, Pána hadů, jak přijímá chválu od Siddhů, Caranů, Gandharvů a démonů, kteří mĕli všichni sklonĕné hlavy. Pán, Osobnost Božství, kterého Akrura vidĕl, mĕl tisíce hlav, tisíce kápí a tisíce přileb. Jelikož mĕl modré šaty a svĕtlou pleť, bílou jako vlákna lotosového stonku, vypadal jako bĕlostná hora Kailasa se svými mnoha vrcholy.