Text 1: Gopi řekly: Ó milovaný, Tvé zrození ve Vraji ji nesmírnĕ proslavilo, a proto zde neustále sídlí Indira, bohynĕ štĕstí. My, Tvé oddané služebnice, žijeme jen kvůli Tobĕ. Hledáme Tĕ všude, tak se nám prosím ukaž.

Text 2: Ó Pane lásky, Tvůj pohled předčí svou krásou kvĕtní lůžko toho nejjemnĕjšího, dokonale tvarovaného lotosu v podzimní tůni. Ó dárce požehnání, Ty zabíjíš služebnice, které se Ti daly, aniž za to nĕco chtĕly. Není to snad vražda?

Text 3: Ó nejvĕtší ze všech osobností, opakovanĕ jsi nás zachránil před všemožným nebezpečím – před jedovatou vodou, před hrozným lidožroutem Aghou, před prudkými dešti, před vĕtrným démonem, před ohnivým hromoklínem Indry, před býčím démonem a před synem Mayi Danavy.

Text 4: Ty ve skutečnosti nejsi synem gopi Yasody, ó příteli, ale jsi vnitřním svĕdkem v srdcích všech vtĕlených duší. Pán Brahma se k Tobĕ modlil, abys přišel zachránit vesmír, a proto ses nyní zjevil v dynastii Satvatů.

Text* 5: Ó nejlepší z Vrsniovců, Tvá lotosová ruka, jež drží ruku bohynĕ štĕstí, udílí nebojácnost tĕm, kdo vyhledají Tvé nohy ve strachu z hmotné existence. Ó milenče, polož prosím tu lotosovou ruku, jež plní přání, na naše hlavy.

Text* 6: Ó Ty, jenž ničíš utrpení lidí z Vraji, ó hrdino všech žen, Tvůj úsmĕv ničí pýchu Tvých oddaných. Prosím, drahý příteli, přijmi nás jako své služebnice a ukaž nám svůj nádherný lotosový obličej.

Text 7: Tvé lotosové nohy ničí minulé hříchy všech vtĕlených duší, které se jim odevzdají. Tyto nohy chodí za kravami po pastvinách a jsou vĕčným sídlem bohynĕ štĕstí. Jelikož jsi jednou tyto nohy umístil na kápĕ velkého hada Kaliyi, prosíme polož je na naše ňadra a vytrhni chtíč z našich srdcí.

Text* 8: Ó Ty, který máš oči jako lotosy, jsme čím dál zmatenĕjší z Tvého sladkého hlasu a okouzlujících slov, jež přitahují mysli inteligentních osob. Prosím, náš drahý hrdino, oživ své služebnice nektarem svých rtů.

Text 9: Nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem tĕch, kdo trpí v tomto hmotném svĕtĕ. Tato vyprávĕní, předávaná učenými mudrci, odstraňují veškeré hříšné reakce a udílejí příznivý osud každému, kdo jim naslouchá. Tato vyprávĕní se šíří po celém svĕtĕ a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto Boží poselství, jsou velmi štĕdří lidé.

Text* 10: Tvé úsmĕvy, Tvé sladké, láskyplné pohledy, důvĕrné zábavy a rozhovory, ze kterých jsme se s Tebou tĕšily, – o tom všem je příznivé meditovat a dotýká se to našich srdcí. Zároveň to ale velmi rozrušuje naše mysli, ó podvodníku.

Text* 11: Drahý pane, drahý milenče, když odcházíš z vesnice pastevců pást krávy, naše mysli trápí pomyšlení, že Tĕ do nohou, které jsou krásnĕjší než lotos, budou řezat ostré slupky zrn, hrubá tráva a další rostliny.

Text* 12: Na konci dne nám znovu a znovu ukazuješ svůj lotosový obličej zakrytý tmavomodrými loknami vlasů a pokrytý hustou vrstvou prachu. Tím v našich myslích vzbuzuješ chtivé touhy, ó hrdino.

Text* 13: Tvé lotosové nohy, jež uctívá Pán Brahma, plní touhy všech, kdo se jim klanĕjí. Jsou ozdobou Zemĕ, poskytují nejvyšší uspokojení a jsou vhodným cílem meditace v dobách nebezpečí. Ó milenče, ó ničiteli úzkosti, prosím polož ty lotosové nohy na naše ňadra.

Text 14: Ó hrdino, prosím rozšiř mezi nás nektar svých rtů, jenž obohacuje milostné potĕšení a potlačuje smutek. Tvá znĕjící flétna si ho důkladnĕ vychutnává. Kvůli tomuto nektaru lidé zapomínají na všechny ostatní radosti.

Text* 15: Když ve dne odcházíš do lesa, nepatrný zlomek sekundy nám připadá dlouhý jako celý vĕk, protože Tĕ nevidíme. A dokonce i když můžeme dychtivĕ hledĕt na Tvůj krásný obličej, tak půvabný s vlnitými kadeřemi, které ho zdobí, naše potĕšení nám narušují oční víčka, jež vytvořil pošetilý stvořitel.

Text* 16: Milý Acyuto, Ty dobře víš, proč jsme sem přišly. Kdo jiný než podvodník jako Ty by opustil mladé ženy, jež za Ním přišly uprostřed noci, okouzlené hlasitou písní Jeho flétny? Jen proto, abychom se s Tebou mohly sejít, jsme úplnĕ zanedbaly své manžely, dĕti, předky, bratry a další příbuzné.

Text* 17: Naše mysli jsou znovu a znovu zmatené, když myslíme na důvĕrné rozhovory, které jsme s Tebou vedly v ústraní, když cítíme, jak v našich srdcích vzrůstá chtíč, a když vzpomínáme na Tvůj usmĕvavý obličej, Tvé láskyplné pohledy a širokou hruď, která je sídlem bohynĕ štĕstí. Zmocňuje se nás ta nejsilnĕjší touha po Tobĕ.

Text 18: Ó milovaný, Tvé všestrannĕ příznivé zjevení ničí neštĕstí tĕch, kdo žijí v lesích Vraji. Naše mysli dychtí po Tvé společnosti. Dej nám prosím trochu toho léku, jež odstraňuje nemoc v srdcích Tvých oddaných.

Text 19: Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je nĕžnĕ pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobĕ. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestĕ.