Bhagavad-gita (15.7) uvádí: mamaivamso jiva-loke jiva-bhutah sanatanah-živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána, a jako takové jsou s Ním kvalitativně totožné. Je pochopitelné, že když Nejvyšší Pán přichází či odchází jako inkarnace, nemá to žádnou jinou příčinu než působení Jeho energie blaženosti. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeme ke zjevení donutit. Pán sám říká v Bhagavad-gitě (4.7):

yada yada hi dharmasya
glanir bhavati bharata
abhyutthanam adharmasya
tadatmanam srjamy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Když je potřeba zmenšit břímě tvořené démony, Nejvyšší Bůh to může udělat mnoha způsoby, protože má rozmanité energie. Není potřeba, aby přicházel jako inkarnace, protože na rozdíl od obyčejné živé bytosti není nucen nic dělat. Živé bytosti přicházejí do hmotného světa si užívat, ale protože si chtějí užívat bez Krsny (krsna-bahirmukha haña bhoja-vañcha kare), v područí matoucí energie zakoušejí zrození, smrt, stáří a nemoc. Když se však zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, nemá to nic společného s podobnými důvody-sestoupení Pána je dílem Jeho energie blaženosti. Tento rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí bychom měli mít stále na paměti a nepřít se zbytečně, že Pán nemůže přijít. Jistí filozofové nevěří v sestoupení Pána a ptají se: “Proč by Nejvyšší Pán přicházel?” Odpovědí však je: “A proč by neměl přijít? Proč by měl záviset na touze živé bytosti?” Pán může dělat, cokoliv chce. Proto tento verš říká: vina vinodam bata tarkayamahe. Přichází jen pro své potěšení, i když přicházet nemusí.

Když živé bytosti přicházejí do tohoto světa za hmotným požitkem, zaplétají se působením Pánovy matoucí energie do karmy a jejích plodů. Když však vyhledají útočiště u lotosových nohou Pána, ocitnou se znovu ve svém původním, osvobozeném stavu. Krta yatas tvayy abhayasrayatmani-ten, kdo se uchýlí k lotosovým nohám Pána, nemá nikdy strach. Jelikož závisíme na Nejvyšší Osobnosti Božství, měli bychom se vzdát myšlenky, že si můžeme bez Krsny užívat svobody v hmotném světě. Tato myšlenka je důvodem našeho zapletení. Nyní je naší povinností znovu vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, které je abhaya, prosté strachu. Jelikož Krsna nepodléhá zrození, smrti, stáří či nemoci a my jsme nedílné části Krsny, ani my těmto iluzorním útrapám nepodléháme. Začali jsme je zakoušet proto, že jsme zapomněli na Krsnu a na své postavení Jeho věčných služebníků (jivera ’svarupa' haya—krsnera ’nitya-dasa'). Jestliže tedy budeme praktikovat oddanou službu tak, že budeme neustále myslet na Pána, neustále Ho oslavovat a neustále o Něm zpívat, jak o tom mluví sloka 37 (srnvan grnan samsmarayams ca cintayan), zaujmeme znovu své původní, věčné postavení, a tak budeme zachráněni. Polobozi tedy povzbuzovali Devaki, aby se nebála Kamsy, ale myslela na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který již byl v jejím lůně.