V tomto verši je vysvětleno, jak lze praktikovat bhakti-yogu. Srila Rupa Gosvami prohlásil, že každý, kdo zasvětil život službě Pánu (iha yasya harer dasye) svými činy, myslí a slovy (karmana manasa gira), se může nacházet v jakýchkoliv podmínkách (nikhilasv apy avasthasu), a přesto již není podmíněný, ale osvobozený (jivan-muktah sa ucyate). I když je stále v hmotném těle, nemá s ním nic společného, neboť je v transcendentálním postavení. Narayana-parah sarve na kutascana bibhyati (Bhag. 6.17.28)-jelikož jsou činnosti oddaného transcendentální, nebojí se být vtělený do hmotné schránky. Sri Caitanya Mahaprabhu ilustroval toto osvobozené postavení svou modlitbou: mama janmani janmanisvare bhavatad bhaktir ahaituki tvayi-“Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.” (Siksastaka 4) Dokonce i když se oddaný z Pánovy svrchované vůle narodí v hmotném světě, i nadále pokračuje v oddané službě. Když král Bharata udělal chybu a v dalším životě se z něho stal jelen, jeho oddaná služba neskončila, ačkoliv byl za svou nedbalost nepatrně potrestán. Narada Muni říká, že ani ten, kdo poklesne z úrovně oddané služby, není ztracen, zatímco neoddaní jsou ztraceni nenávratně, jelikož neslouží. Bhagavad-gita (9.14) proto doporučuje alespoň neustále zpívat Hare Krsna maha-mantru:

satatam kirtayanto mam
yatantas ca drdha-vratah
namasyantas ca mam bhaktya
nitya-yukta upasate

“Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou, a tak Mě neustále s oddaností uctívají.”

Oddaný by nikdy neměl zanechat oddané služby, která se vykonává devíti různými způsoby (sravanam kirtanam visnoh smaranam pada-sevanam a tak dále). Nejdůležitější je naslouchání (sravanam) guruovi, sadhuovi a sastře-duchovnímu učiteli, svatým acaryům a védským písmům. Sadhu-sastra-guru-vakya, cittete kariya aikya. Neměli bychom naslouchat komentářům a výkladům neoddaných, neboť to Srila Sanatana Gosvami přísně zakazuje citací z Padma Purany:

avaisnava-mukhodgirnam
putam hari-kathamrtam
sravanam naiva kartavyam
sarpocchistam yatha payah

Tohoto nařízení bychom se měli přísně držet a nikdy se nepokoušet naslouchat mayavadinům, impersonalistům, voidistům, politikům nebo takzvaným učencům. Této nepříznivé společnosti bychom se měli pečlivě vyhýbat a naslouchat pouze čistým oddaným. Srila Rupa Gosvami proto doporučuje vyhledat útočiště u lotosových nohou čistého oddaného, který může být jeho guruem (sri-guru-padasrayah). Caitanya Mahaprabhu radí, že guru je ten, kdo přesně následuje pokyny Bhagavad-gity: yare dekha, tare kaha ’krsna'—upadesa (Cc. Madhya 7.128). Nějaký kejklíř, kouzelník nebo ten, kdo mluví nesmysly ve jménu akademické dráhy, není guru. Guru je ten, kdo předkládá Bhagavad-gitu, Krsnovy pokyny, takové, jaké jsou. Sravana je velice důležitá-je třeba naslouchat vaisnavskému sadhuovi, guruovi a sastrám.

V tomto verši je významné slovo kriyasu, které znamená “manuální prací”. Oddaný by měl Pánu prakticky sloužit. V našem hnutí pro vědomí Krsny se vše soustředí kolem rozšiřování literatury o Krsnovi. To je velice důležité. Oddaný může oslovit kohokoliv a inspirovat ho k tomu, aby četl o Krsnovi, a v budoucnu se mohl také stát oddaným. Tyto činnosti tento verš doporučuje, neboť budou oddané stále upomínat na Pánovy lotosové nohy (kriyasu yas tvac-caranaravindayoh). Ten, kdo se plně soustředí na rozdávání knih pro Krsnu, je dokonale pohroužený v Krsnovi. To se nazývá samadhi.