Za stvořitele, udržovatele a ničitele tohoto hmotného světa jsou považováni různí polobozi, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Sivou, a dokonce i Visnuem, ale skutečnost je jiná. Vše je ve skutečnosti Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevený v různých formách energie. Ekam evadvitiyam brahma. Nic jiného neexistuje. Doopravdy učení (vipascit) jsou ti, kdo chápou a vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech podmínkách. Premañjana-cchurita-bhakti-vilocanena santah sadaiva hrdayesu vilokayanti (Brahma-samhita 5.38). Učení oddaní uznávají dokonce i utrpení jako projev přítomnosti Nejvyššího Pána. Když oddaný trpí, vidí, že se Pán zjevil v podobě utrpení, aby ho očistil, zbavil nečistot hmotného světa. Dokud je živá bytost v hmotném světě, ocitá se v různých podmínkách, a proto oddaný vidí situaci, kdy trpí, jen jako další aspekt Pána. Tat te 'nukampam susamiksamanah (Bhag. 10.14.8). Pokládá tedy utrpení za projev Pánovy přízně, neboť chápe, že je tak zbavován svého znečištění. Tesam aham samuddharta mrtyu-samsara-sagarat (Bg. 12.7). Výskyt utrpení je negativním procesem, který má vysvobodit oddaného z tohoto hmotného světa, zvaného mrtyu-samsara neboli koloběh zrození a smrti. Pán chce odevzdanou duši zachránit před opakovaným rozením a umíráním, a proto ji nechá trochu trpět, aby ji zbavil znečištění. Neoddaný tomu nemůže rozumět, ale oddaný to chápe, jelikož je vipascit, učený. Neoddaný je utrpením vyvedený z míry, zatímco oddaný je vítá jako další aspekt Pána. Sarvam khalv idam brahma. Oddaný skutečně vidí, že existuje pouze Nejvyšší Osobnost Božství a nic jiného. Ekam evadvitiyam. Existuje pouze Pán, který se představuje v různých energiích.

Ti, kdo postrádají skutečné poznání, si myslí, že Brahma je stvořitel, Visnu udržovatel a Siva ničitel a různí polobozi jsou zde od toho, aby plnili různé úkoly. Tito lidé si tedy vymýšlejí rozličné záměry a potom uctívají různé polobohy, aby dosáhli jejich splnění (kamais tais tair hrta-jñanah prapadyante 'nya-devatah). Oddaný však ví, že všichni polobozi jsou pouze částmi Nejvyšší Osobnosti Božství a že tyto části není třeba uctívat. Pán říká v Bhagavad-gitě (9.23):

ye 'py anya-devata bhakta
yajante sraddhayanvitah
te 'pi mam eva kaunteya
yajanty avidhi-purvakam

“Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají pouze Mě, ó synu Kunti, ale nesprávným způsobem.” Není důvod uctívat polobohy, neboť to je avidhi, nesprávné. Člověk může splnit všechny své povinnosti jednoduše tím, že se odevzdá u lotosových nohou Krsny. Není povinen uctívat různá božstva či polobohy. Na ně se zaměřují mudhové neboli hlupáci, kteří jsou zmateni třemi kvalitami hmotné přírody (tribhir guna-mayair bhavair ebhih sarvam idam jagat). Nedovedou totiž pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečným zdrojem všeho (mohitam nabhijanati mam ebhyah param avyayam). Člověk by se však neměl nechat rozptylovat mnohými vedlejšími aspekty Pána, ale soustředit se na Nejvyššího a uctívat Jeho (mam ekam saranam vraja). To by mělo být hlavní životní zásadou.