tam udvahan dharaṇi-dharendra-gauravaḿ
mahāsuro vigata-rayo nijaḿ vapuḥ
sa āsthitaḥ puraṭa-paricchado babhau
taḍid-dyumān uḍupati-vāḍ ivāmbudaḥ
tam — Jeho, Pána Baladevu; udvahan — nesoucí vysoko; dharaṇi-dhara-indra — jako král hor, Sumeru; gauravam — jehož tíha; mahā-asuraḥ — velký démon; vigata-rayaḥ — když ztratil svou rychlost; nijam — ve svém původním; vapuḥ — tĕle; saḥ — on; āsthitaḥ — nacházející se; puraṭa — zlaté; paricchadaḥ — mající ozdoby; babhau — zářil; taḍit — jako blesk; dyu-mān — šlehající; uḍu-pati — mĕsíc; vāṭ — nesoucí; iva — jako; ambu-daḥ — mrak.
Když velký démon Balaramu unášel, Pán ztĕžkl jako mohutná hora Sumeru, a Pralamba musel zpomalit. Pak opĕt přijal svou skutečnou podobu – zářící tĕlo, jež bylo ovĕšené zlatými ozdobami a připomínalo mrak, ve kterém šlehají blesky a který nese mĕsíc.
VÝZNAM: Zde je démon Pralamba přirovnán k mraku, jeho zlaté ozdoby k blesku v tomto mraku a Pán Balarama k mĕsíci, který září skrze nĕj. Velcí démoni mohou pomocí svých mystických sil přijímat různé podoby, ale jakmile je Pánova duchovní energie o jejich moc připraví, již si nemohou umĕlou podobu udržet a musí znovu projevit své skutečné démonské tĕlo. Pán Balarama najednou začal být tĕžký jako velká hora, a přestože se Ho démon snažil nést vysoko na svých ramenou, již nemohl dál.
