ulūkhalaḿ vikarṣantaḿ
dāmnā baddhaḿ svam ātmajam
vilokya nandaḥ prahasad-
vadano vimumoca ha
ulūkhalam — dřevěný hmoždíř; vikarṣantam — táhnoucího; dāmnā — provazem; baddham — svázaného; svam ātmajam — svého syna Kṛṣṇu; vilokya — když viděl; nandaḥ — Mahārāja Nanda; prahasat-vadanaḥ — na jehož obličeji se při pohledu na to podivuhodné dítě objevil úsměv; vimumoca ha — vyprostil Ho z pout.
Když Nanda Maharaja viděl svého syna přivázaného provazy k dřevěnému hmoždíři, který táhl za sebou, usmál se a vyprostil Krsnu z pout.
Nanda Maharaja se divil, že Yasoda, Krsnova matka, mohla své milované dítě takto spoutat. Krsna opětoval její lásku. Jak tedy mohla být tak krutá, že Ho přivázala k dřevěnému hmoždíři? Nanda Maharaja pochopil tuto výměnu láskyplných citů, a proto se usmál a Krsnu odvázal. Tak jako Krsna, Nejvyšší Osobnost Božství, svazuje živou bytost plodonosnými činnostmi, svazuje matku Yasodu a Nandu Maharaje rodičovskou láskou. To je Jeho zábava.
