tuṣṭuvur munayo hṛṣṭāḥ
kṛṣṇaḿ tad-guhya-nāmabhiḥ
tatas te kṛṣṇa-hṛdayāḥ
svāśramān prayayuḥ punaḥ
tuṣṭuvuḥ — -uspokojení; munayaḥ — -velcí mudrci v čele s Vyāsadevem; hṛṣṭāḥ — -všichni ve šťastném rozpoložení; kṛṣṇam — -Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství; tat — -Jeho; guhya — -důvěrný; nāmabhiḥ — -Jeho svatým jménem atd; tataḥ — -poté; te — -oni; kṛṣṇa-hṛdayāḥ — -ti, kteří nosí Pána Kṛṣṇu vždy ve svém srdci; sva-āśramān — -každý do své poustevny; prayayuḥ — -vrátili se; punaḥ — opět.
Oddaní Pána jsou vždy v srdci Pána a Pán je vždy v srdcích oddaných. Takový je sladký vztah mezi Pánem a Jeho oddanými. Díky své ryzí lásce a oddanosti Pánu Ho oddaní vždy vidí v sobě a rovněž Pán, přestože nemusí nic dělat a nemá o co by usiloval, neustále dohlíží na dobro Svých oddaných. Životy obyčejných živých bytostí řídí přírodní zákony prostřednictvím akcí a reakcí, ale Své oddané Pán vždy starostlivě vede pravou cestou. Oddaní jsou tedy pod přímou ochranou a péčí Pána. A Pán se rovněž dobrovolně svěřuje péči pouze Svých oddaných. Všichni mudrci vedení Vyasadevem byli oddaní Pána, a proto po pohřebním obřadu přednášeli védské hymny pro potěšení Pána, který tam byl Osobně přítomný. Všechny védské hymny se přednášejí pro potěšení Pána Krsny. To potvrzuje Bhagavad-gita (15.15). Všechny Vedy, Upanisady, Vedanta atd. hledají pouze Jeho a všechny hymny oslavují pouze Jeho. Mudrci tedy vykonali to, co přesně vyhovovalo dané situaci, a blaženě se rozešli do svých pousteven.