Když Maharaja Pandu zemřel, všichni jeho synové byli ještě děti, a tak vyrůstali pod přirozeným láskyplným dohledem starších členů královské rodiny, zvláště Bhismadeva. Později, když Panduovci dospěli, byli podvedeni vychytralým Duryodhanou a jeho společníky, a Bhismadeva se z politických důvodů nemohl přidat na jejich stranu, přestože věděl, že jsou nevinní a že bylo zbytečné přivádět je do nesnází. Když v poslední fázi svého života Bhismadeva viděl své nejvznešenější vnuky vedené Maharajem Yudhisthirem sedět velice pokorně po jeho boku, nemohl se ubránit slzám, které mu samy vytryskly z očí. Bhismadeva, veliký praotec a válečník, tak se slzami v očích vzpomínal na všechna strádání, která jeho zbožní vnukové museli protrpět. Byl samozřejmě šťastný, že Yudhisthira usedl na trůn namísto Duryodhany, a začal jim proto blahopřát.