Brahmastra, nejzazší zbraň, kterou vystřelil Asvatthama, byla něco jako jaderná zbraň, ale vydávala větší teplo a zář. Tato brahmastra je produktem jemnohmotné vědy, neboť se vystřeluje působením jemného zvuku v podobě mantry zaznamenané ve Vedách. Další předností této zbraně je, že není slepá jako jaderná zbraň, neboť ji lze zaměřit výhradně na vybraný cíl. Asvatthama vystřelil tuto zbraň, aby zničil všechny mužské příslušníky Panduovy rodiny; v určitém smyslu tedy byla brahmastra nebezpečnější nežli atomová bomba, protože pronikala i do těch nejzabezpečenějších míst a nikdy neminula cíl. Pán Sri Krsna to všechno věděl a ihned se chopil Své osobní zbraně, aby ochránil Své oddané, kteří neznali nikoho jiného než Krsnu. Pán jasně slibuje v Bhagavad-gitě, že Jeho oddaní nebudou nikdy přemoženi. A chová se úměrně ke kvalitě neboli stupni oddané služby, kterou Mu oddaní prokazují. Významné je zde slovo ananya-visayatmanam. Přestože byli Panduovci sami všichni velkými bojovníky, stoprocentně záviseli na ochraně Pána. Pán však nebere ohledy ani na ty největší válečníky a porazí je v jediném okamžiku. Když Pán viděl, že Panduovci nemají čas odrazit Asvatthamovu brahmastru, pozdvihl Svoji zbraň i s rizikem, že poruší vlastní slib. Bitva na Kuruksetře byla již téměř u konce, ale přesto ještě podle Svého slibu neměl pozvedat zbraň. Nebezpečí však bylo závažnější nežli slib. Krsna je známější jako bhakta-vatsala (ten, který má rád Své oddané), a byl raději dále bhakta-vatsalou než světským moralistou, který nikdy neporuší svůj slavnostní slib.