कामं दहतु मां नाथ मा मे गर्भो निपात्यताम् ॥१०॥
abhidravati mām īśa
śaras taptāyaso vibho
kāmaḿ dahatu māḿ nātha
mā me garbho nipātyatām
abhidravati — přilétá k; mām — mně; īśa — ó Pane; śaraḥ — šíp; tapta — žhavý; ayasaḥ — železný; vibho — ó veliký; kāmam — touha; dahatu — nechť spálí; mām — mě; nātha — ó ochránče; mā — ne; me — mé; garbhaḥ — embryo; nipātyatām — je potracené.
Ó můj Pane, jsi všemocný. Ohromnou rychlostí se ke mně přibližuje žhnoucí železný šíp. Můj Pane, mě samotnou ať spálí, jestli si to přeješ, ale ať prosím nespálí a nepotratí mé embryo. Prokaž mi prosím tuto laskavost, můj Pane.
Toto se odehrálo po smrti Abhimanyua, manžela Uttary. Uttara, vdova po Abhimanyuovi, mohla následovat svého manžela, ale jelikož byla těhotná a Maharaja Pariksit, velký oddaný Pána, byl v jejím lůně, byla zodpovědná za jeho ochranu. Matka dítěte má velikou zodpovědnost, aby poskytla dítěti veškerou ochranu, a Uttara se proto neostýchala jít přímo za Pánem Krsnou. Uttara byla dcerou velikého krále, manželkou velikého hrdiny a žákyní velikého oddaného, a později se také stala matkou dobrého krále. Dostalo se jí štěstí po všech stránkách.
