yadā mṛdhe kaurava-sṛñjayānāḿ
vīreṣv atho vīra-gatiḿ gateṣu
vṛkodarāviddha-gadābhimarśa-
bhagnoru-daṇḍe dhṛtarāṣṭra-putre
bhartuḥ priyaḿ drauṇir iti sma paśyan
kṛṣṇā-sutānāḿ svapatāḿ śirāḿsi
upāharad vipriyam eva tasya
jugupsitaḿ karma vigarhayanti
yadā — když; mṛdhe — na bitevním poli; kaurava — Dhṛtarāṣṭrova strana; sṛñjayānām — strany Pāṇḍuovců; vīreṣu — bojovníků; atho — takto; vīra-gatim — na místa, jaká si bojovníci zasloužili; gateṣu — se dostali; vṛkodara — Bhīma (druhý syn Pāṇḍua); āviddha — udeřený; gadā — kyjem; abhimarśa — naříkající; bhagna — zlomený; uru-daṇḍe — mícha; dhṛtarāṣṭra-putre — syn krále Dhṛtarāṣṭry; bhartuḥ — mistra; priyam — potěšení; drauṇiḥ — syn Droṇācāryi; iti — takto; sma — bude; paśyan — až uvidí; kṛṣṇā — Draupadī; sutānām — synů; svapatām — ve spánku; śirāṁsi — hlavy; upāharat — předané jako dar; vipriyam — potěšení; eva — jako; tasya — jeho; jugupsitam — nanejvýš ohavný; karma — skutek; vigarhayanti — nesouhlasil s.
Transcendentální popisy činností Pána Sri Krsny ve Srimad-Bhagavatamu začínají na konci bitvy na Kuruksetře, kde Pán Sám o Sobě pronesl Bhagavad-gitu. Jak Bhagavad-gita, tak Srimad-Bhagavatam jsou tedy transcendentální vyprávění o Pánu Krsnovi. Gita je krsna-katha, pojednání o Krsnovi, protože ji vypráví Pán Samotný, a Bhagavatam je také krsna-katha, protože vypráví o Pánu. Pán Sri Caitanya Mahaprabhu chtěl, aby se všichni dověděli o obou. Pán Krsna Caitanya je Samotný Krsna v rouchu Krsnova oddaného, a proto jsou výroky Pána Krsny a Sri Krsny Caitanyi Mahaprabhua totožné. Pán Caitanya si přál, aby všichni, kdo se narodí v Indii, s vážností porozumněli těmto krsna-katham, a aby pak po jejich plné realizaci kázali transcendentální poselství všem lidem ve všech částech světa. To přinese sklíčenému světu vytoužený mír a blahobyt.