Brahmanové jsou považováni za hlavu a mozky těla společnosti a ksatriyové jsou považováni za paže těla společnosti. Paže jsou zapotřebí k tomu, aby chránily tělo před všemi úrazy, ale musejí jednat podle nařízení hlavy a mozku. To je přirozené uspořádání dané vyšší vůlí. Bhagavad-gita potvrzuje, že podle vlastností a práce, kterou vykonávají, jsou ustaveny čtyři společenské řády neboli kasty, totiž brahmanové, ksatriyové, vaisyové a sudrové. Syn brahmany má přirozeně dobrou příležitost stát se pod vedením svého kvalifikovaného otce rovněž brahmanou, stejně jako syn lékaře má velice dobrou příležitost stát se kvalifikovaným lékařem. Kastovní systém je tedy zcela vědecký. Syn musí využít otcovy kvalifikace a tak se stát brahmanou či lékařem, ale ne jinak. Nikdo se nemůže stát brahmanou či lékařem bez získání kvalifikace. To je výnos všech písem o všech společenských řádech. Zde dosáhl Srṅgi, kvalifikovaný syn velkého brahmany, potřebné bráhmanské moci jak zrozením, tak průpravou, ale jelikož to byl nezkušený chlapec, měl nedostatky v kulturním chování. Pod vlivem Kaliho byl syn brahmany nafoukaný na svou bráhmanskou moc, a proto nesprávně přirovnal Maharaje Pariksita k vráně a hlídacímu psu. Král je jistě hlídacím psem státu v tom smyslu, že bděle střeží hranice státu v zájmu jeho ochrany a obrany, ale oslovovat ho jako hlídacího psa bylo známkou chlapcovy nekulturnosti. A tak s vyzdvihováním rodného práva bez náležité kultury začal úpadek bráhmanských schopností. Úpadek bráhmanské kasty začal ve věku Kali a jelikož brahmanové jsou hlavou společenského řádu, všechny ostatní řády společnosti začaly také degradovat. Jak uvidíme, otec Srṅgiho tohoto začátku bráhmanského úpadku hluboce litoval.