Srila Bhaktivinoda Thakura ve své Amrta-pravaha-bhasyi píše: „Srila Ramananda Raya složil divadelní hru s názvem Jagannatha-vallabha-nataka a zamĕstnal dvĕ mladé dívky, jejichž povoláním bylo tančit a zpívat, aby ztvárnily myšlenky této hry. Takovým dívkám se říká deva-dasi a jsou dodnes zamĕstnávány v Jagannathovĕ chrámu, kde se jim říká mahari. Sri Ramananda Raya zamĕstnal dvĕ takové dívky, a protože mĕly hrát role gopi, učil je, jak se vcítit do myšlenek gopi. Gopi jsou úctyhodné osobnosti, a Ramananda Raya, který obĕ dívky považoval za gopi a sebe za jejich služebnou, jim proto sloužil tím, že jejich tĕla masíroval olejem, aby je důkladnĕ očistil. Protože Ramananda Raya vždy jednal v postavení služebnice gopi, bylo jeho nacvičování s dívkami na duchovní úrovni.“

Při službĕ dívkám u Ramanandy Raye nepřipadal v úvahu smyslový požitek, a tak jeho mysl zůstávala klidná a jeho tĕlo beze zmĕny. To se však nedá napodobovat, a jak vysvĕtlí Sri Caitanya Mahaprabhu pozdĕji, nikdo jiný než Ramananda Raya takovou mentalitu nemůže mít. Příklad Sri Ramanandy Raye je opravdu výjimečný. Tento popis předkládá autor Sri Caitanya-caritamrty proto, že takového postavení lze dosáhnout dokonalou oddanou službou. Tomuto tématu je však třeba velmi vážnĕ porozumĕt a nikdy se nesnažit tyto činnosti napodobovat.