Sri Caitanya Mahaprabhu se snaží Haridase Thakura a Sanatanu Gosvamiho přesvĕdčit o tom, že oddaný, jehož život je zasvĕcený službĕ Pánu, nepodléhá nikdy hmotnému pojetí. Protože se vždy vĕnuje službĕ Pánu, jeho tĕlo je transcendentální a plné duchovní blaženosti. Nikdy bychom jeho tĕlo nemĕli považovat za hmotné, stejnĕ jako bychom nikdy nemĕli považovat tĕlo Božstva uctívaného v chrámu za výtvor z kamene či dřeva. Božstvo je ve skutečnosti bez jakýchkoliv pochyb přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Pokyny Padma Purany proto říkají: arcye visnau sila-dhir gurusu nara-matir vaisnave jati-buddhih ... yasya va naraki sah – „Ten, kdo považuje Božstvo uctívané v chrámu za kámen či dřevo, duchovního mistra za obyčejného človĕka a tĕlo vaisnavy zcela odevzdaného službĕ Pánu za projev tří kvalit hmotné přírody, je obyvatel pekla.“