Srila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura předkládá svůj názor ohlednĕ toho, jak nĕkdo, kdo se plnĕ vĕnuje oddané službĕ Pánu, přemĕní své tĕlo z hmotného na transcendentální. Říká: „Čistý oddaný vĕnující se službĕ Pánu Krsnovi netouží po uspokojení svých smyslů, a tak nikdy nic nepřijímá za tímto účelem. Touží jen po tom, aby byl šťastný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Krsna, a tak veden svou extatickou láskou ke Krsnovi jedná různými způsoby. Karmi si myslí, že hmotné tĕlo je nástroj pro smyslový požitek, a to je důvod, proč velmi tvrdĕ pracují. Oddaný však nemá takové touhy. Vždy se celým svým srdcem vĕnuje službĕ Pánu a na tĕlesné pojetí a tĕlesné činnosti zapomíná. Tĕlo karmiho se nazývá hmotné, protože je příliš pohroužený do hmotných činností a neustále dychtí užívat si hmotných prostředků, ale tĕlo oddaného, který se snaží, jak nejlépe umí, tvrdĕ pracovat pro uspokojení Krsny tím, že se plnĕ vĕnuje oddané službĕ, musí být přijato jako transcendentální. Karmi se zajímají pouze o uspokojení svých smyslů, kdežto oddaní pracují pro uspokojení Nejvyššího Pána. Ten, kdo nedokáže rozlišit oddanost od obyčejné karmy, proto může chybnĕ považovat tĕlo čistého oddaného za hmotné. Ten, kdo má poznání, se takové chyby nedopouští. Neoddaní, kteří si myslí, že činnosti oddané služby a obyčejné hmotné činnosti jsou na stejné úrovni, se dopouštĕjí přestupku proti zpívání transcendentálního svatého jména Pána. Čistý oddaný ví, že tĕlo oddaného je vždy transcendentální, a je tudíž způsobilé pro službu Pánu.

Oddaný na nejvyšší úrovni oddané služby si o sobĕ vždy pokornĕ myslí, že žádnou oddanou službu nevykonává. Myslí si, že jeho oddaná služba je nedostatečná a že jeho tĕlo je hmotné. Sahajiyové si o sobĕ naopak pošetile myslí, že jejich hmotná tĕla jsou transcendentální. Tím se navždy připravují o společnost čistých oddaných, a proto se nemohou chovat jako vaisnavové. Když Srila Bhaktivinoda Thakura pozoroval chyby sahajiyů a ve své knize Kalyana-kalpataru poté zpíval:

ami ta' vaisnava,

e-buddhi ha-ile,
amani na haba ami
pratisthasa asi',

hrdaya dusibe,
ha-iba niraya-gami
nije srestha jani',

ucchistadi-dane,
habe abhimana bhara
tai sisya tava,

thakiya sarvada,
na la-iba puja kara

,Když si budu myslet, že jsem vaisnava, budu vyhlížet projevy úcty od druhých. A jakmile touha po slávĕ a váženosti znečistí mé srdce, půjdu jistĕ do pekla. Budu dávat druhým zbytky svého jídla, a tak se budu považovat za nadřazeného a budu zatížen břemenem falešné pýchy. Proto nebudu od nikoho přijímat jakékoliv uctívání a zůstanu vždy tvým odevzdaným žákem.̀ Srila Krsnadasa Kaviraja Gosvami napsal (Antya-lila 20.28):

premera svabhava — yahaṅ premera sambandha
sei mane, —`krsne mora nahi prema-gandha'

„  ,Tam, kde existuje vztah lásky k Bohu, je přirozeným znakem to, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale vždy si myslí, že nemá ani kapku lásky ke Krsnovi.̀  “