antaḥ-kleśa-kalańkitāḥ kila vayaḿ yāmo 'dya yāmyāḿ purīḿ
nāyaḿ vañcana-sañcaya-praṇayinaḿ hāsaḿ tathāpy ujjhati
asmin sampuṭite gabhīra-kapaṭair ābhīra-pallī-viṭe
hā medhāvini rādhike tava kathaḿ premā garīyān abhūt
antaḥ-kleśa-kalaṅkitāḥ — znečištĕné vnitřním utrpením, které pokračuje dokonce i po smrti; kila — zajisté; vayam — všechny; yāmaḥ — jdeme; adya — nyní; yāmyām — Yamarājova; purīm — do sídla; na — ne; ayam — tyto; vañcana-sañcaya — podvody; praṇayinam — namířené na; hāsam — úsmĕv; tathāpi — přesto; ujjhati — vzdá se; asmin — v tomto; sampuṭite — naplnĕný; gabhīra — hlubokou; kapaṭaiḥ — lstí; ābhīra-pallī — z vesnice pastevců; viṭe — k nĕjakému prostopášníkovi; hā — bĕda; medhāvini — ó ty, která jsi tak inteligentní; rādhike — Śrīmatī Rādhārāṇī; tava — Tvoje; katham — jak; premā — láska; garīyān — tak velká; abhūt — stala se.
Tímto veršem (Vidagdha-madhava 2.37) oslovuje Radharani další Její důvĕrná přítelkynĕ, Lalita-sakhi.