ei vākye sākṣī mora āche mahājana
yāńra vākya satya kari māne tribhuvana"
ei vākye — tohoto výroku; sākṣī — svĕdek; mora — můj; āche — je; mahājana — velká osobnost; yāṅra — jejíž; vākya — slova; satya — pravdivá; kari — beroucí jako; māne — přijímá; tri-bhuvana — celý svĕt.
„Přizval jsem tedy k této domluvĕ velkou osobnost. Požádal jsem o svĕdectví Nejvyššího Pána. Slova Nejvyšší Osobnosti Božství přijímá celý svĕt.“
I když o sobĕ mladý brahmana prohlásil, že nemá urozený původ a je pouze nevzdĕlaný obyčejný človĕk, mĕl přesto jednu dobrou vlastnost: vĕřil, že Nejvyšší Osobnost Božství je nejvyšší autorita, přijímal slova Pána Krsny bez váhání a mĕl pevnou víru v Pánovu zásadovost. Podle Prahlada Maharaje, který je dalším znalcem Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být takový neochvĕjný a vĕrný oddaný Pána považován za nejvĕtšího učence: tan manye 'dhitam uttamam (Srimad-Bhagavatam 7.5.24). Čistý oddaný, který má pevnou víru ve slova Nejvyšší Osobnosti Božství, musí být považován za nejvĕtšího učence, nejurozenĕjšího aristokrata a nejbohatšího človĕka na svĕtĕ. Takový oddaný má automaticky všechny dobré vlastnosti. Při kázání tohoto hnutí pro vĕdomí Krsny máme my, jako služebník služebníka služebníka služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství, naprostou víru ve slova Krsny a Jeho služebníků, učednické posloupnosti. Tímto způsobem představujeme Krsnova slova celému svĕtu. I když nejsme ani zámožní, ani vzdĕlaní a nemáme urozený původ, toto hnutí je přesto vítáno a velmi snadno se šíří po celém svĕtĕ. I když jsme chudí a bez stálého příjmu, Krsna peníze dodává, kdykoliv je potřebujeme. A když potřebujeme nĕjaké lidi, Krsna je také pošle. V Bhagavad-gitĕ (6.22) se proto uvádí: yam labdhva caparam labham manyate nadhikam tatah. Pokud získáme přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, nepotřebujeme nic jiného. Rozhodnĕ nepotřebujeme vĕci, které svĕtští lidé pokládají za hmotné vymoženosti.
