Ve své Amrta-pravaha-bhasyi předkládá Srila Bhaktivinoda Thakura následující shrnutí tĕchto šesti filosofických soustav. Prakasananda přiznal, že Sripada Saṅkaracarya velmi usiloval o prosazení své vlastní filosofie monismu, pročež použil filosofii vedanty, kterou se snažil vyložit po svém. Skutečností však je, že pokud přijmeme existenci Boha, nelze teorii monismu prosadit. Saṅkaracarya proto vyvrátil veškerá védská písma, která prosazují svrchovanost Osobnosti Božství. Snažil se vyvrátit védskou literaturu různými způsoby. Devadesát devĕt procent filosofů po celém svĕtĕ následuje příkladu Saṅkaracaryi a odmítá uznat Nejvyšší Osobnost Božství. Místo toho se snaží prosadit své vlastní názory. Pro svĕtské filosofy je typické, že se snaží prosadit své názory a vyvrátit názory druhých. Proto: (1) Mimamsakové následují zásady dané Jaiminim a zdůrazňují plodonosné činnosti. Říkají, že pokud existuje Bůh, musí být podřízen plodonosnému jednání. Jinými slovy, jestliže nĕkdo v hmotném svĕtĕ pĕknĕ plní své povinnosti, Bůh mu musí udĕlit vytoužený výsledek. Podle tĕchto filosofů není nutné stát se oddaným Boha. Bůh uzná toho, kdo přísnĕ následuje morální zásady, a tomu dá žádoucí odmĕnu. Tito filosofové neuznávají védský princip bhakti-yogy, a místo toho zdůrazňují plnĕní svých předepsaných povinností. (2) Ateističtí saṅkhyoví filosofové jako Kapila provádĕjí podrobný rozbor hmotných prvků a docházejí k závĕru, že příčinou všeho je hmotná příroda. Nejvyšší Osobnost Božství jako příčinu všech příčin neuznávají. (3) Filosofové zastávající nyayu, jako Gautama a Kanada, uznávají jako původní příčinu stvoření kombinaci atomů. (4) Mayavadští filosofové říkají, že vše je iluze. Pod vedením filosofů, jako je Astavakra, vyzdvihují jako příčinu všeho neosobní záři Brahmanu. (5) Filosofové následující Patañjaliho praktikují raja-yogu. Představují si podobu Absolutní Pravdy v mnoha podobách. To je jejich způsob seberealizace.

Všech tĕchto pĕt filosofií zcela odmítá nadvládu Nejvyšší Osobnosti Božství a snaží se prosadit své vlastní filosofické teorie. Srila Vyasadeva však napsal Vedanta-sutru a na základĕ esence veškerých védských písem prosadil svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Všech pĕt výše zmínĕných filosofů chápe, že neosobní Brahman nemá hmotné vlastnosti, a vĕří tomu, že když se zjeví Osobnost Božství, je znečištĕná a zahalená hmotnými vlastnostmi. Odbornĕ se tomu říká saguna. Hovoří o Brahmanu saguna a Brahmanu nirguna. Brahman nirguna pro nĕ znamená „neosobní Absolutní Pravda bez hmotných vlastností“ a Brahman saguna „Absolutní Pravda, která přijala znečištĕní hmotnými vlastnostmi“. Tomuto druhu filosofické spekulace se víceménĕ říká mayavadská filosofie. Skutečností však je, že Absolutní Pravda nemá s hmotnými vlastnostmi nikdy nic společného, protože je transcendentální a vždy oplývá duchovními vlastnostmi. Pĕt výše zmínĕných filosofů neuznává Pána Visnua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale pilnĕ se snaží vyvrátit filosofie ostatních škol. V Indii existuje šest filosofických postupů. Protože je Vyasadeva autoritou na Védy, říká se mu Vedavyasa. Oddaní přijímají jeho filosofické vysvĕtlení Vedanta-sutry. Krsna to potvrzuje v Bhagavad-gitĕ (15.15):

sarvasya caham hrdi sannivisto
mattah smrtir jñanam apohanam ca
vedais ca sarvair aham eva vedyo
vedanta-krd veda-vid eva caham

„Sídlím v srdcích všech a ode Mne pochází pamĕť, poznání i zapomnĕní. Všechny Védy jsou určeny k poznání Mĕ; Já jsem sestavil Vedantu a jsem znalcem Véd.“

Konečným cílem studia veškeré védské literatury je přijmout Krsnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Toto hnutí pro vĕdomí Krsny šíří filosofické závĕry Srily Vyasadevy a následuje ostatní velké acaryi, jako je Ramanujacarya, Madhvacarya, Visnu Svami, Nimbarka a samotný Sri Caitanya Mahaprabhu.