dekhiyā — když vidĕl; vyādhera — lovce; mane — v mysli; haila — byl; camatkāra — údiv; ghare — domů; gela — šel; vyādha — lovec; guruke — duchovnímu mistrovi; kari' namaskāra — poté, co se poklonil.

„Lovec jen žasl, když vidĕl, jak ta napůl zabitá zvířata utíkají. S úctou se mudrci Naradovi poklonil a vrátil se domů.“