kāma tyaji' kṛṣṇa bhaje śāstra-ājñā māni'
deva-ṛṣi-pitrādikera kabhu nahe ṛṇī
kāma — hmotných tužeb; tyaji' — když se vzdá; kṛṣṇa — Pána Kṛṣṇu; bhaje — uctívá; śāstra-ājñā — vedení zjevených písem; māni' — když přijme; deva — polobohů; ṛṣi — velkých mudrců; piṭṛ-ādikera — předků a tak dále; kabhu — nikdy; nahe — není; ṛṇī — dlužníkem.
„Ten, kdo se vzdá všech hmotných tužeb a v souladu s pokyny zjevených písem se zcela pohrouží do transcendentální láskyplné služby Krsnovi, nikdy nic nedluží polobohům, mudrcům ani předkům.“
Každý človĕk je po narození v mnoha ohledech zadlužený. Polobohům za to, že dodávají nezbytnosti, jako je vzduch, svĕtlo a voda. Pokud nĕkdo využije védské literatury, je zadlužený velkým mudrcům, jako jsou Vyasadeva, Narada, Devala a Asita. Po narození v určité rodinĕ je človĕk zadlužený svým předkům. Dluh máme dokonce i u obyčejných živých bytostí, jako jsou krávy, protože si od nich bereme mléko. Jsme zadluženi mnoha zvířatům, od kterých si necháváme sloužit. Ale ten, kdo se zcela zapojí do oddané služby Pánu, je všech dluhů zbaven. To je potvrzeno v následujícím verši ze Srimad-Bhagavatamu (11.5.41).
