aṭati — jde; yat — když; bhavān — Tvoje Výsost; ahni — ve dne; kānanam — do lesa; truṭiḥ — půl vteřiny; yugāyate — připadá jako yuga; tvām — Ty; apaśyatām — tĕch, kdo nevidí; kuṭila-kuntalam — ozdobenou kadeřavými vlasy; śrī-mukham — překrásnou tvář; ca — a; te — Tvoji; jaḍaḥ — hlupák; udīkṣatām — dívat se na; pakṣma-kṛt — stvořitel řas; dṛśām — očí.

„  ,Ó Krsno, když jdeš přes den do lesa a my se nemůžeme dívat na Tvou sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny je pro nás stejnĕ dlouho jako celý vĕk. A stvořitele, jenž umístil víčka na oči, kterými se na Tebe díváme, považujeme za obyčejného hlupáka.̀  “