Hlupáci se snaží vymýšlet poznání tak, že nĕco zplodí ve svých mozcích. Takto však poznání nevzniká. Poznání je sabda-pramana neboli důkaz z védské literatury. Srila Vyasadeva je označen jako Mahamuni. Je známý také jako Vedavyasa, protože sestavil velké množství saster. Rozdĕlil Védy do čtyř částí – Sama, Ṛg, Yajur a Atharva. Védy pak rozvedl do osmnácti Puran a védské poznání shrnul ve Vedanta-sutře. Sestavil také Mahabharatu, která je přijímána jako pátá Véda. Bhagavad-gita je obsažená v Mahabharatĕ. Bhagavad-gita proto také patří k védské literatuře (smrti). Určitá část védské literatury se nazývá sruti a jiná se nazývá smrti. Srila Rupa Gosvami v Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.101) doporučuje:

sruti-smrti-puranadi-
pañcaratra-vidhim vina
aikantiki harer bhaktir
utpatayaiva kalpate

Duchovní činnosti toho, kdo se neodkazuje na sastry (sruti, smrti, purany atd.), pouze ruší společnost. Dnes již není krále či vlády, která by v tom lidem zabránila, a společnost se proto, co se týče duchovního pochopení, ocitla v chaosu. Objevuje se mnoho darebáků, kteří této chaotické situace zneužívají a prohlašují se za inkarnace Boha. Výsledkem toho je, že se celá populace oddává hříšným činnostem, jako je nedovolený sex, užívání omamných látek, hazardování a jedení masa. Mnoho takzvaných inkarnací Boha pochází z řad hříšných lidí. Je to značnĕ politováníhodná situace, zvláštĕ v Indii.