Toto je verš citovaný ze Srimad-Bhagavatamu (10.14.55). Pariksit Maharaja se Sukadevy Gosvamiho zeptal, proč mĕli obyvatelé Vrindávanu Krsnu tak rádi, dokonce víc než svoje vlastní dĕti a samotný život. Sukadeva Gosvami tehdy odpovĕdĕl, že atma neboli duše je velice drahá každému a zvláštĕ všem živým bytostem, které přijaly hmotná tĕla. Tato atma, duše, je však nedílnou částí Krsny. Z toho důvodu je Krsna každé živé bytosti nesmírnĕ drahý. Každému je velmi drahé jeho tĕlo a chce ho za každou cenu ochránit, protože v nĕm žije duše. Kvůli blízkému vztahu duše a tĕla je tĕlo pro každého drahé a důležité. Podobnĕ je všem živým bytostem drahá i duše jako nedílná část Krsny, Nejvyššího Pána. Duše však bohužel na své přirozené postavení zapomíná a myslí si, že je pouze tĕlem (deha-atma-buddhi), a tak podléhá zákonům hmotné přírody. Jakmile pomocí inteligence znovu probudí svou náklonnost ke Krsnovi, může pochopit, že není tĕlem, ale Krsnovou nedílnou částí. S tímto poznáním se již nebude lopotit pod vlivem připoutanosti k tĕlu a všemu, co k nĕmu patří. Janasya moho 'yam aham mameti. Hmotná existence, kde si živá bytost myslí „Jsem toto tĕlo a toto mi patří,“ je také iluzorní. Svou náklonnost je nutné přesmĕrovat na Krsnu. Srimad-Bhagavatam (1.2.7) uvádí:

vasudeve bhagavati
bhakti-yogah prayojitah
janayaty asu vairagyam
jñanam ca yad ahaitukam

„Oddanou službou Osobnosti Božství, Sri Krsnovi, človĕk okamžitĕ získá bezpříčinné poznání a odpoutanost od svĕta.“