Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení vĕčného služebníka Krsny, okamžitĕ ji uchvátí iluzorní, vnĕjší energie. Původnĕ je živá bytost nedílnou částí Krsny, a je proto Krsnovou vyšší energií. Je vybavena trochou nepochopitelné energie, která nepochopitelnĕ jedná v jejím tĕle. Na svoje postavení však zapomíná a je umístĕna do hmotné energie. Živá bytost se nazývá okrajovou energií, protože je svou povahou duchovní, ale kvůli svému zapomnĕní se nachází v hmotné energii. Má tedy sílu žít v hmotné i duchovní energii, a z toho důvodu se nazývá okrajová energie. Jelikož se nachází v okrajovém postavení, je nĕkdy upoutána vnĕjší, iluzorní energií, a to je začátek jejího hmotného života. Po vstupu do hmotné energie podléhá třem rozmĕrům času – minulosti, současnosti a budoucnosti. Minulost, současnost a budoucnost patří pouze do hmotného svĕta; v duchovním svĕtĕ neexistují. Živá bytost je vĕčná a existovala i před stvořením tohoto hmotného svĕta. Naneštĕstí však zapomnĕla na svůj vĕčný vztah s Krsnou. Zapomnĕní živé bytosti je zde popsáno jako anadi, což vyjadřuje, že existuje již od nepamĕti. Je třeba pochopit, že živá bytost přichází do hmotné existence na základĕ své touhy soupeřit v požitku s Krsnou.