aho bata — jak je úžasné; śva-pacaḥ — pojídači psů; ataḥ — než zasvĕcený brāhmaṇa; garīyān — slavnĕjší; yat — jehož; jihvā-agre — na jazyku; vartate — zůstává; nāma — svaté jméno; tubhyam — Tvoje, můj Pane; tepuḥ — vykonávali; tapaḥ — askezi; te — oni; juhuvuḥ — provádĕli obĕti; sasnuḥ — koupali se na všech svatých místech; āryāḥ — opravdu patří k Árjům; brahma — všechny Védy; anūcuḥ — studovali; nāma — svaté jméno; gṛṇanti — zpívají; ye — kdo; te — oni.

Vallabha Bhattacarya potom recitoval tento verš: „  ,Můj drahý Pane, ten, kdo má neustále Tvoje svaté jméno na svém jazyku, se stává slavnĕjší osobností než zasvĕcený brahmana. Slavný je i tehdy, když pochází z rodiny pojídačů psů a může být tedy podle hmotných mĕřítek považován za nejnižšího z lidí. To je úžasný výsledek zpívání svatého jména Pána. Závĕr tedy je, že o tom, kdo zpívá svaté jméno Pána, by se mĕlo vĕdĕt, že již vykonal veškerou askezi a velké obĕti popsané ve Védách, vykoupal se na všech svatých poutních místech, prostudoval všechny Védy a je skutečným Árjou.̀  “