Vallabha Bhatta byl velkým vaisnavským učencem. Zpočátku byl velmi oddán Sri Caitanyovi Mahaprabhuovi, ale pozdĕji nabyl dojmu, že se mu od Nĕho nedostává dostatečného uznání, a tak se připojil ke škole Visnua Svamiho, kde se stal acaryou. Tato škola je známá jako Vallabhacarya-sampradaya a dodnes má velký vliv ve Vrindávanu v blízkosti Gókuly a v Mumbáí. Vallabha Bhatta napsal mnoho knih včetnĕ komentáře ke Srimad-Bhagavatamu s názvem Subodhini-tika a poznámek k Vedanta-sutře v podobĕ Anubhasyi. Napsal také soubor šestnácti krátkých prací s názvem Ṣodasa-grantha. Vesnice, ve které bydlel – Ádáila-grám nebo také Adelí-grám –, se nacházela nedaleko soutoku Gangy a Jamuny, na druhé stranĕ Jamuny, než je Prajág, asi jeden a půl kilometru od řeky. Tamní chrám Pána Visnua stále patří Vallabha-sampradayi.

Vallabha Bhatta pocházel z Trailangu, místa v jižní Indii. Je tam železniční stanice Nidádábhalu a dvacet šest kilometrů od ní leží vesnice zvaná Kánkadabád neboli Kákunrapádhu. Tam žil učený brahmana jménem Laksmana Diksita a jeho synem byl Vallabha Bhatta. Brahmanská společnost v Ándhrapradéši sestává z pĕti skupin známých jako Bella-nati, Vegi-nati, Muraki-nati, Telagu-nati a Kasala-nati. Vallabhacarya se narodil v roce 1400 éry Sakabda (1478 n.l.) v brahmanské komunitĕ Bella-nati brahmanů. Nĕkteří lidé říkají, že Vallabhacaryův otec přijal před Vallabhovým narozením sannyas a potom se vrátil domů vzít si Vallabhacaryu jako svého syna. Podle jiných názorů se Vallabhacarya narodil v roce 1400 éry Saka na Ekadasi bĕhem čtrnácti dnů ubývajícího mĕsíce v mĕsíci Caitra v brahmanské rodinĕ, jejíž příjmení bylo Khambhampatibaru. Podle této verze se jeho otec jmenoval Laksmana Bhatta Diksita a narodil se v Čampakáranji. Podle ještĕ jiných názorů se Vallabhacarya narodil nedaleko vesnice zvané Čánpádžhárgrám nedaleko železniční stanice Rádžim v Madhjapradéši.

Po jedenácti letech studií ve Váránasí se Vallabhacarya vrátil domů. Po návratu se dozvĕdĕl, že jeho otec opustil tento hmotný svĕt. Svého bratra a matku nechal doma a odešel ke břehům řeky Tungabhadry, do vesnice zvané Vidjánagar, kde osvítil Krsnadevu, vnuka krále Bukkaraje. Potom třikrát procestoval celou Indii, přičemž každá z tĕchto cest trvala šest let. Takto strávil osmnáct let a stal se vítĕzem debat o zjevených písmech. Když mu bylo třicet, oženil se s Mahalaksmi, která náležela ke stejné brahmanské komunitĕ jako on. V údolí nedaleko kopce Góvardhanu instaloval Božstvo. Nakonec přišel do Ádáily, která leží na opačném břehu Jamuny naproti Prajágu.

Vallabhacarya mĕl dva syny, Gopinatha a Viththalesvaru, a ve stáří vstoupil do řádu odříkání. V roce 1452 éry Sakabda (1530 n.l.) ve Váránasí opustil hmotný svĕt. Jeho kniha Ṣodasa-grantha a komentáře k Vedanta-sutře (Anubhasya) a Srimad-Bhagavatamu (Subodhini) jsou velmi známé. Kromĕ nich napsal ještĕ mnoho dalších knih.