na — ne; me — Mojí; abhaktaḥ — bez čisté oddané služby; catuḥ-vedī — znalec čtyř Véd; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; śva-pacaḥ — dokonce i z rodiny pojídačů psů; priyaḥ — drahý; tasmai — jemu (čistému oddanému, i kdyby se narodil ve velmi nízko postavené rodinĕ); deyam — mĕlo by se dávat; tataḥ — od nĕho; grāhyam — mĕly by se přijímat (zbytky jídla); saḥ — taková osoba; ca — také; pūjyaḥ — zaslouží si uctívání; yathā — stejnĕ jako; hi — určitĕ; aham — Já.

„(Pán Krsna řekl:) ,I když je nĕkdo znalcem sanskrtské védské literatury, nemůže být považován za Mého oddaného, dokud není jeho oddaná služba čistá. Pokud se však nĕkdo narodí dokonce i v rodinĕ pojídačů psů, je Mi nesmírnĕ drahý, pokud je čistý oddaný, kterému nejde o požitek z plodonosných činností či mentální spekulace. Ve skutečnosti by se mu mĕla prokazovat veškerá úcta a mĕlo by se přijímat vše, co nabídne. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já.“