Tento verš pochází ze Srimad-Bhagavatamu (11.19.36). Podmínĕná duše ve spárech mayi, hmotné energie, je silnĕ rozrušována žádostmi jazyka a genitálií. Schopnost ovládat žádosti jazyka, žaludku a genitálií (umístĕných v jedné přímce) se nazývá dhrti. Srila Bhaktivinoda Thakura říká: tara madhye jihva ati, lobhamaya sudurmati. Jazyk je pro podmínĕnou duši ze všech smyslů tím nejtĕžším nepřítelem. Človĕk puzený jazykem se dopouští mnoha hříšných činností. Přesto, že dal Krsna lidem chutná jídla, pro uspokojení jazyka se dopouštĕjí hříchů zabíjením ubohých zvířat. Podmínĕná duše nedokáže svůj jazyk ovládat a jí víc, než potřebuje. Každý musí samozřejmĕ jíst, aby udržel tĕlo způsobilé pro službu Pánu, ale pokud neovládá smysly, stane se obĕtí příkazů jazyka a břicha. Potom přirozenĕ následuje vzrušení genitálií a človĕk vyhledává nedovolený sex. Ten, kdo je soustředĕný na lotosové nohy Krsny, však může jazyk ovládat. Bhaktivinoda Thakura dále říká: krsna bada dayamaya, karibare jihva jaya, sva-prasada-anna dila bhai – Krsna je velmi milostivý a dává nám k ovládnutí jazyka chutné jídlo, které Mu bylo obĕtováno. Ten, kdo je připoutaný k lotosovým nohám Krsny, nejí nic, co nebylo obĕtováno Krsnovi. Sei annamrta khao, radha-krsna-guna gao, preme daka caitanya-nitai. Oddaný jí pouze prasadam, a tak dokáže přemoci žádosti jazyka, břicha a genitálií. Ovládat příkazy smyslů může ten, kdo je na úrovni santa-rasa. Jeho pokrok v rozvoji vĕdomí Krsny je potom jistý.