taḿ matvātmajam avyaktaḿ
martya-lińgam adhokṣajam
gopikolūkhale dāmnā
babandha prākṛtaḿ yathā
tam — Jeho (Kṛṣṇu); matvā — považovala; ātmajam — za svého syna; avyaktam — neprojeveného; martya-liṅgam — projeveného jako smrtelník; adhokṣajam — mimo dosah smyslového vnímání; gopikā — matka Yaśodā; ulūkhale — k hmoždíři; dāmnā — provazem; babandha — přivázala; prākṛtam — obyčejné dítĕ; yathā — jako.
Tento verš ze Srimad-Bhagavatamu (10.9.14) poukazuje na to, jak se Pán Krsna před svou matkou Yasodou choval jako obyčejné dítĕ, nezbedný hoch, který krade máslo a rozbíjí máselnice. Matku Yasodu to rozzlobilo a chtĕla Pána přivázat k hmoždíři na koření. Jinými slovy, považovala Nejvyšší Osobnost Božství za obyčejné dítĕ.