tasyāḥ su-duḥkha-bhaya-śoka-vinaṣṭa-buddher
hastāc chlathad-valayato vyajanaḿ papāta
dehaś ca viklava-dhiyaḥ sahasaiva muhyan
rambheva vāta-vihatā pravikīrya keśān
tasyāḥ — jejího; su-duḥkha-bhaya — z velkého neštĕstí a strachu; śoka — a nářku; vinaṣṭa — ztracená; buddheḥ — inteligence; hastāt — z ruky; ślathat — uvolnĕné; valayataḥ — náramky; vyajanam — vĕjíř; papāta — upadl; dehaḥ — tĕlo; ca — také; viklava — ochromené strachem; dhiyaḥ — jejíž pochopení; sahasā eva — najednou; muhyan — poté, co omdlela; rambhā iva — jako banánovník; vāta-vihatā — sražený prudkým vĕtrem; pravikīrya — poté, co se rozcuchaly; keśān — vlasy.
„ ,Když Krsna ve Dvárace žertoval s Rukmini, zmocnilo se jí neštĕstí, strach a nářek, a také ztratila veškerou inteligenci. Z rukou jí spadly náramky, upustila vĕjíř, kterým ovívala Pána, a s rozcuchanými vlasy upadla v bezvĕdomí na zem jako banánovník sražený prudkým vĕtrem.̀ “
Tento verš ze Srimad-Bhagavatamu (10.60.24) pochází z Krsnova rozhovoru s Rukmini v Jeho ložnici. Aby vyzkoušel její upřímnost, hovořil o sobĕ jako o ubohém a neschopném muži, který není hoden být jejím milencem. Rukmini však nepochopila, že to je pouze žert, vzala Ho vážnĕ a myslela si, že ji chce opustit. Byla z toho nesmírnĕ nešťastná, a to se projevilo i na celém jejím tĕle. Její vĕjíř a náramky spadly na zem a ona se také zhroutila, jako banánovník sražený prudkým vĕtrem.
