Sri Caitanya Mahaprabhu zde jasnĕ vysvĕtluje, jak živé bytosti žijí v různých podmínkách. Existují stromy, rostliny a kameny, jež se nepohybují, ale přesto je musíme považovat za živé bytosti neboli duchovní jiskry. V tĕlech stromů, rostlin a kamenů je také přítomná duše, jsou to všechno živé bytosti. Stejná duchovní jiskra se nachází mezi pohyblivými živými bytostmi, jako jsou ptáci, vodní živočichové a zvířata. Zde se uvádí, že existují živé bytosti, které dovedou létat, plavat a chodit. Musíme tedy učinit závĕr, že existují i živé bytosti, které se mohou pohybovat v ohni a éteru. Živé bytosti mají různá hmotná tĕla složená ze zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru. Slova tara madhye znamenají „v tomto vesmíru“. Celý tento hmotný vesmír se skládá z pĕti hmotných prvků. Není pravda, že živé bytosti obývají pouze tuto planetu, a jiné ne. Takový závĕr je v naprostém rozporu s Védami. V Bhagavad-gitĕ (2.24) se říká:

acchedyo 'yam adahyo 'yam
akledyo 'sosya eva ca
nityah sarva-gatah sthanur
acalo 'yam sanatanah

„Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, nemĕnná, nehybná a vĕčnĕ stejná.“

Duše nemá s hmotnými prvky nic společného. Každý prvek, zvláštĕ zemĕ, se dá rozsekat. Živá bytost však nemůže být ani spálena, ani rozsekána na kousky, a proto může žít v ohni. To tedy znamená, že živé bytosti mohou žít i na Slunci. Proč bychom jim mĕli upírat tu či onu planetu? Podle Véd mohou žít všude – na souši, ve vodĕ, ve vzduchu i v ohni. Duše je nemĕnná (sthanu), ať se nachází v jakýchkoliv podmínkách. Na základĕ výroků Sri Caitanyi Mahaprabhua a Bhagavad-gity musíme dojít k závĕru, že živé bytosti existují všude ve všech vesmírech a jsou rozdĕleny na stromy, rostliny, vodní živočichy, ptáky, lidské bytosti a tak dále.