Srila Rupa Gosvami a Sanatana Gosvami nemĕli stálé obydlí. Pod každým stromem strávili pouze jeden den a sepsali obrovské množství transcendentální literatury. A nejen to, také zpívali, tančili, hovořili o Krsnovi a vzpomínali na zábavy Sri Caitanyi Mahaprabhua. Tímto způsobem vykonávali oddanou službu.

Ve Vrindávanu žijí prakrta-sahajiyové, kteří říkají, že psát knihy, nebo se jich dokonce jen dotknout, je zakázané. Pro nĕ oddaná služba znamená být zproštĕn tĕchto činností. Kdykoliv jsou vyzváni, aby si poslechli přednes védské literatury, odmítnou se slovy: „Proč bychom se mĕli zabývat čtením nebo posloucháním transcendentální literatury? To je určeno pro začátečníky.“ Staví se do role tak pokročilých, že nepotřebují vynakládat energii na čtení, psaní a naslouchání. Čistí oddaní pod vedením Srily Rupy Gosvamiho však tuto filosofii sahajiya zamítají. Není samozřejmĕ dobré psát literaturu pro peníze či uznání, ale psát a vydávat knihy pro osvícení lidstva je skutečná služba Pánu. To byl názor Srily Bhaktisiddhanty Sarasvatiho, který své žáky zvláštĕ žádal, aby psali knihy. Ve skutečnosti dával přednost vydávání knih před stavbou chrámů. Chrámy se staví pro veřejnost a začínající oddané, ale posláním pokročilých a zmocnĕných oddaných je psát, vydávat a šířit knihy ve velkém. Podle Bhaktisiddhanty Sarasvatiho Thakura je šíření literatury jako hraní na velkou mrdaṅgu. Členy této Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Krsny proto žádáme, aby vydávali co nejvíce knih a šířili je ve velkém po celém svĕtĕ. Tímto následováním příkladu Srily Rupy Gosvamiho se lze stát oddaným rupanugou.