Mayavadští filosofové říkají, že se živá bytost a Nejvyšší Pán od sebe neliší, a proto staví promĕny živé bytosti na stejnou úroveň s promĕnami Pána. Mayavadi jinými slovy říkají, že Pán je spokojený, když je živá bytost spokojená, a nespokojený, když je živá bytost nespokojená. Tímto překrucováním významu slov se mayavadi snaží dokázat, že mezi živou bytostí a Pánem není žádný rozdíl. To však není pravda. Krsnadasa Kaviraja Gosvami v tomto verši vysvĕtluje: prabhu-gune bhrtya vikala, prabhu bhrtya-gune. Pán a živá bytost si nejsou rovni, protože Pán je vždy vládcem a živá bytost je vždy služebníkem. K promĕnám dochází pod vlivem transcendentálních vlastností, a proto se říká, že služebník Pána je Pánovým srdcem a Pán je srdcem služebníka. To Pán Krsna vysvĕtluje také v Bhagavad-gitĕ (4.11):

ye yatha mam prapadyante
tams tathaiva bhajamy aham
mama vartmanuvartante
manusyah partha sarvasah

„Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestĕ, ó synu Prthy.“

Pán vždy dychtí blahopřát svému služebníkovi za jeho transcendentální vlastnosti. Služebník slouží Pánu k Jeho potĕšení a Pán to stejnĕ mile oplácí tím, že svému služebníkovi prokáže ještĕ víc služby.