rājā kahe, — bhaṭṭa tumi vijña-śiromaṇi
tumi tāńre 'kṛṣṇa' kaha, tāte satya māni
rājā kahe — král řekl; bhaṭṭa — Sārvabhaumo Bhaṭṭācāryo; tumi — ty; vijña-śiromaṇi — nejzkušenĕjší ze vzdĕlaných učenců; tumi — ty; tāṅre — Jeho; kṛṣṇa kaha — oslovuješ jako Kṛṣṇu; tāte — tvůj výrok; satya māni — přijímám jako pravdu.
Toto je způsob, jak dĕlat pokrok v duchovní vĕdĕ. Aby mĕl človĕk cestu duchovního pokroku volnou, musí přijmout slova acaryi, pravého duchovního mistra. To je tajemství úspĕchu. Naším vůdcem se však musí stát duchovní mistr, který je opravdu ryzím oddaným, nekompromisnĕ a bez odchylky následujícím pokyny předchozího acaryi. Žák musí přijmout vše, co duchovní mistr řekne. Jedinĕ tehdy je úspĕch zaručen. To je védský postup.
Sarvabhauma Bhattacarya byl brahmana a seberealizovaná duše, kdežto Prataparudra byl ksatriya. Ksatriyští králové se vždy vĕrnĕ řídili radami učených brahmanů a svatých osob a tak vládli své zemi. Vaisyové se zase řídili příkazy krále a sudrové sloužili třem vyšším třídám. Brahmanové, ksatriyové, vaisyové a sudrové tak spolupracovali a vykonávali své příslušné povinnosti. Výsledkem byla poklidná společnost a lidé mohli plnit své povinnosti ohlednĕ rozvoje vĕdomí Krsny. Tak byli v tomto životĕ šťastní a schopní vrátit se domů, zpátky k Bohu.