mūka kavitva kare yāń-sabāra smaraṇe
pańgu giri lańghe, andha dekhe tārā-gaṇe
mūka — nĕmý; kavitva — básníkem; kare — se stane; yāṅ — jich; sabāra — všech; smaraṇe — vzpomínáním; paṅgu — chromý; giri — hory; laṅghe — překročí; andha — slepý; dekhe — vidí; tārā-gaṇe — hvĕzdy.
Díky vzpomínání na lotosové nohy Pañca-tattvy se nĕmý stane básníkem, chromý hory překročí a slepec spatří hvĕzdy na nebi.
Ve vaisnavské filosofii existují tři způsoby, jak dosáhnout dokonalosti: sadhana-siddhi je dokonalost dosažená konáním oddané služby podle předepsaných zásad, nitya-siddhi je vĕčná dokonalost dosažená tím, že nikdy nezapomeneme na Krsnu, a krpa-siddhi je dokonalost dosažená milostí duchovního mistra nebo jiného vaisnavy. Kaviraja Gosvami zde zdůrazňuje krpa-siddhi, dokonalost dosaženou milostí vyšších autorit. Tato milost nezávisí na tom, jak je oddaný kvalifikovaný. Díky této milosti může oddaný, i přestože je nĕmý, dokonale mluvit nebo psát o slávĕ Pána, i když je chromý, může překročit hory, a dokonce i když je slepý, může vidĕt hvĕzdy na nebi.
