jñānataḥ su-labhā muktir
bhuktir yajñādi-puṇyataḥ
seyaḿ sādhana-sāhasrair
hāri-bhaktiḥ su-durlabhā
jñānataḥ — rozvíjením poznání; su-labhā — snadno dosažitelné; muktiḥ — osvobození; bhuktiḥ — smyslový požitek; yajña-ādi — provádĕní obĕtí a podobnĕ; puṇyataḥ — a zbožnými činnostmi; sā — ta; iyam — toto; sādhana- sāhasraiḥ — vykonání tisíců obĕtí; hari-bhaktiḥ — oddaná služba; su-durlabhā — je velmi vzácná.
„Rozvojem filosofického poznání lze pochopit vlastní duchovní postavení, a tak být osvobozen, a provádĕním obĕtí a zbožných činností lze dosáhnout smyslového požitku na vyšších planetárních soustavách. Oddaná služba Pánu je ale tak vzácná, že ji nelze získat ani po vykonání stovek a tisíců takových obĕtí.“
Prahlada Maharaja vysvĕtluje:
matir na krsne paratah svato va
mitho 'bhipadyeta grha-vratanam
(Bhag. 7.5.30)
naisam matis tavad urukramaṅghrim
sprsaty anarthapagamo yad-arthah
mahiyasam pada-rajo-'bhisekam
niskiñcananam na vrnita yavat
(Bhag. 7.5.32)
Tyto verše je třeba prodiskutovat. Jejich význam je takový, že krsna-bhakti neboli oddané služby Pánu nelze dosáhnout formálním konáním védských obřadů. Musíme vyhledat čistého oddaného. Narottama dasa Thakura zpívá: chadiya vaisnava-seva nistara peyeche keba – „Kdo může udĕlat pokrok, aniž by sloužil čistému vaisnavovi?“ Prahlada Maharaja tedy říká, že dokud nejsme schopni přijmout prach z lotosových nohou čistého vaisnavy, není možné dosáhnout úrovnĕ oddané služby. To je to tajemství. Výše zmínĕná tantra-vacana, citovaná z Bhakti-rasamrta-sindhu (1.1.36), je v tomto ohledu pro nás dokonalým vodítkem.
