Tento verš je v Bhakti-rasamrta-sindhu (1.2.239) uveden v souvislosti s praktickou oddanou službou. Lidé ve svém podmínĕném životĕ nacházejí obvykle potĕšení ve společnosti, přátelství a lásce. Tato takzvaná láska je ale chtíč, ne láska. Lidé jsou však s tímto mylným pochopením lásky spokojeni. Vidyapati, velký a učený básník z Mithily, řekl, že radost získaná z přátelství, společenského a rodinného života v tomto svĕtĕ je jako kapka vody, avšak naše srdce touží po oceánu radosti. Naše srdce je tak přirovnáno k poušti hmotné existence, která potřebuje ke svlažení své vyprahlosti vodu celého oceánu. Nachází-li se na poušti kapka vody, můžeme samozřejmĕ říci, že se jedná o vodu, ale tak nepatrné množství nemá žádnou cenu. Podobnĕ i v tomto hmotném svĕtĕ nikoho společnost, přátelství a láska neuspokojuje. Chce-li tedy nĕkdo v srdci pocítit skutečnou radost, musí vyhledat lotosové nohy Govindy. V tomto verši ale Rupa Gosvami naznačuje, že bychom útočištĕ u lotosových nohou Govindy nemĕli vyhledávat, pokud chceme mít potĕšení ze společnosti, přátelství a lásky, protože pokud to udĕláme, tak na tuto nepatrnou radost zapomeneme. Ten, kdo však s touto takzvanou radostí spokojen není, může vyhledat lotosové nohy Sri Govindy, jenž stojí na břehu Jamuny u Kéšítírthy neboli Kéšíghátu ve Vrindávanu a láká všechny gopi k transcendentální láskyplné službĕ Jemu.